Proudy doloplazského moře jsou zrádné, ostré útesy ční nad hladinou oceánu od Tršic po Daskabát, vlny šplouchají do výšky nejvyšších borovic. Ať už jste posádka zaoceánské lodi, výletníci na luxusní jachtě nebo obchodní cestující s cizokrajným zbožím, velká mořská bouře vám vaše plavby přeruší a lodě rozštípe na třísky. Po té hrozné smůle vás ale potká neuvěřitelné štěstí, téměř zázrak! Vlny vás vyplaví na neznámém ostrově uprostřed širého moře. Zvládne si tady naše parta trosečníků obstarat potravu, vodu a dřevo? Co všechno při průzkumu ostrova objevíme? Je opravdu tak opuštěný, jak vypadá, nebo zde potkáme nějaké tvory, ať už známé, neznámé, či snad dokonce nadpřirozené? A podaří se nám nakonec odplout domů?
Protože Vesmír musí zůstat v rovnováze, bylo nutné vyvážit týden all inclusive válení u moře něčím trochu akčnějším. Co by mohlo být lepší než týden pod stanem? Uprostřed divočiny… Bez vody a elektřiny… Na druhé straně republiky… Bez tatínka…?
Naštěstí jsem měla spoustu času na přípravu a na balení*, takže jsme v sobotu dle plánu v 11 vyrazili ze slunečné Prahy směr Morava… Abychom o čtyři hodiny později a dvě brutální kolony skončili v olomouckém Decathlonu v megabouřce. Někdo totiž zůstával do poslední chvíle optimista co se počasí týče, a teprve když přestaly stíhat stěrače a provoz na dálnici se téměř zastavil, si připustil, že ty gumáky na seznamu možná budou mít nějaké opodstatnění.
Hodně to zkrátím. První den se totiž nedělo nic moc zajímavého kromě toho, že nepřetržitě pršelo. Z vyšlapaných plácků a chodníčků se staly rozbahněné pasti. A Tedík byl šťastný, protože spousta bahna, kaluží a žádná koupelna. A protože mohl spát ve stanu. A protože posunutá večerka. A protože má maminku, pořád k dispozici. 24/7
Držte nám palce, ať vysvitne sluníčko! ☀️
*necelý jeden den protože bylo nutné oslavit Tedíkovi pátý narozeniny ❤️
Ve stanu mě hlídá Spiderman. Nemusíte se o mě bát 😉
Tedíka jsem se ráno zeptal, co se mu na Mallorce nejvíc líbilo a co by chtěl ten poslední den dělat. Nebudu vás napínat, každý to jistě čekáte, ale minigány (to je to ňůňo slovo, co už zítra uslyšíte u vás v trafice) to kupodivu nebyly. Jeho odpověď byla hezky dětská: Celý den lízat zmrzlinu.
To nebyl úplně program hodný posledního dne, takže jsme zvolili opakovačku včerejší vydařené jízdní divočiny. Po příjezdu busem k pláži jsme se rozdělili. Chlapi šli pokořit místní prales, Miruška šla dělat nějaký holčičí kraviny na pláž.
Tedík proti včerejšku zvolil model Jeepa, který vypadal skoro víc off road než pravý Jeep. Pořádný drsňácký kola a celkově terénní vzhled přímo vybízel zdolávat ten nejtěžší terén pro opravdu zkušené řidiče.
I tak jsme vyrazili do toho největšího terénu, který jsme našli. Všude samé kameny, díry, hrboly – drncalo to parádně. Tedíka jsem vybízel, aby tomu pořádně naložil a vybíral si pěkně těžká a záludná místa. Projel věci, kde by se trialový náklaďák nezastyděl.
Na cestě zpátky, necelých 400 metrů od vrácení jsem si všiml, že levé přední kolo je křivé. Nejdřív jsem si nalhával, že ten drsný Jeep má opravdu dobrý tlumiče, protože to zrovna bylo v pořádném náklonu, ale záhy se ukázalo, že kolo je křivé i mimo terén.
A z pobízení k drsné jízdě bylo pobízení jiné: Rychle z auta, než se rozpadne.
Obhlídl jsem situaci a hezky rychle zjistil, že je prasklé levé rameno.
Celá náprava byla očividně dosti chatrná, levé rameno už bylo svařované a pravé taktéž na úplně stejném místě, kde nám prasklo levé. Měli k tomu při půjčení napsat: Pouze na fotku daleko od terénu!
Inu začal tuhý boj dostat ten těžký krám zpět do půjčovny. Což jen představa na tom šíleném plném pařícím slunku byla lahodná. Neměli jsme ani pití, to měla Miruška, na co by nám bylo, když jedeme na půl hodinky do pralesa.
K autu byl dálkový ovladač, tak jsem to chtěl dálkově ovládat, ale řízení nefungovalo. Pouze jízda vpřed. Pln nesmírného nadšení, kde nadšení je spíš takový hezký výraz pro naštvání (pokud to čtete po desáté hodině, můžete si dosadit nas*ání) jsem zmáčknul vpřed a pravou rukou skloněný tahal auto, aby jelo jakžtakž vhodným směrem.
A slunko pražilo. A já se vařil. A Tedík cupital vedle. Naštěstí to vzal dobře a nijak neprotestoval. Počítal jsem každý zdolaný metr. Protože moje záda zrovna nedávno dosti zaprotestovala a musel jsem s nimi na pohotovost. Přemýšlel jsem rovnou, jak moc vtipné bude zopakovat si to na Mallorce.
Dotlačil jsem to do půjčovny s vypětím posledních sil. Hodil ovladač po pánovi z půjčovny, vytrhnul mu můj řidičák v zástavě a přímo do obličeje jsem se mu fakt krutoškaredě zašklebil. Respektive tak jsem si to představoval poslední metry. Ve skutečnosti pán z půjčovny říká: OK? Neuměl totiž o moc víc anglicky. Já říkám: Problem. Anglicky víc umím, ale bylo to z posledních sil!
Kouká, nechápe, jde se podívat. Ukazuju mu, co se stalo. Málem se tam vyvrátil. Prej, kde jsme jezdili. Říkám, že normálně po cestě. Zrovna měl v televizi puštěnou rally, tak ukazuju, že zhruba takhle. To asi nebyl úplně dobrý tah.
Lomí rukama, říká, že to nesmí mimo asfalt. Říkám, že to neříkal. Říká, že to říkal. Patová situace.
Zavolal majiteli a dal mi ho k uchu. Ten už anglicky umí a oznamuje, že svářeč chce za příjezd 30 EUR a za práci dalších 20 EUR. To není ani cena celého toho starého škaredého rozpadlého šrotu na kolech.
Protestuji, říkám, že o zákazu off road mi nikdo nic neřekl, on zase, že to mají napsané na papíru u vstupu. Po chvilce slevil na 40 EUR. Já mu navrhl 25, že každý dáme půlku, načež se mi vysmál, že ani náhodou.
Hlava mě bolela, napít jsem se chtěl jako nikdy! Neustále jsem myslel na naše all inclusive, na vodu z all inclusive u Mirušky.
Pak mě napadlo, že mu dám 40 EUR, ale půjčí nám na další půl hodinu zdarma jiné auto v ceně 18 EUR, což jsme stejně chtěli udělat. Souhlasil. Drsné, chlapské ježdění tedy stálo 22 EUR.
Jeli jsme s Tedíkem na druhou jízdu. Kolem obchodu, kde si Miruška bez dovolení hříšně kupovala kolu a dokonce i vodu, i když ji máme zdarma v hotelu!
Jak já si chtěl koupit vodu, vodičku. Byla na dosah, vzal bych ji z regálu, pomazlil a na jeden lok vypil.
Ale copak jsem mohl zradit vše v co věřím?! Nemohl, nezradil! Jedovatou vodu jsem nekoupil! Trpěl jsem jak zvíře pro pravé poctivé all inclusive přesvědčení. Vždyť jen vstoupit do toho obchodu a všichni byste se mi smáli do roztrhání těla!
Odjezdili jsme tu trpkou půl hodinu (rebelsky vrátili auto o 4 minuty později, sic!) a potkali Mirušku. Ta se smála na celé kolo. A šla si přes mé obrovské protesty koupit kolu!
Odmítl jsem se tohoto ohavného nákupu zúčastnit. A vždycky když mi ji dala podržet (tu krásku červenou), nějak se stalo, že jsem z ní kousek odlil. Do kanálu samozřejmě! Vůbec ne do vyprahlé pusy přes vyprahlé rty.
Dopadlo to tedy dobře. Auto vyřešené, já se nikdy nijak nenapil vlastně ani nepřičichl kupované koly, co se u mě pouze vylívala a v autobuse na hotel už jsme se tomu všichni smáli.
Dovolená po dovolené
Zastávám názor, že dobrá dovolená se pozná podle toho, když je pak potřeba hned další. Po dnešku bych potřeboval minimálně dvě. Nebudu se tudíž již rozepisovat, jak Miruška nechala mobil na lehátku u bazénu, ani jak Tedíkovi zářily oči, když viděl na večeři dvě čokoládové fontány. To už si musíte představit sami. Moje psací hodinka skončila.
Na obrázku můžete vidět dojezdovou část skluzavky pojmenované Volný pád. Běžní smrtelníci dojíždí běžně do dvojky, profíci do začátku trojky.
Otázka je jednoduchá: Kam dojel mistr moje maličkost?
Pro poctivé počtáře, kteří na to půjdou vědecky: Musí se jezdit na zádech nohama napřed. Kdyby se mohlo jezdit na zádech hlavou napřed, nemožné by se stalo vcelku lehce dosažitelné.
Včera se Tedík konečně dočkal a po pěti totálně proflákaných dnech u moře nebo nudy v bazénu se dělo něco zajímavýho. Po ranní (nudné) koupačce v moři kolem nás po chodníku profrčel malej kluk na dětské čtyřkolce. Mirušce se rozzářila očička (očividně vzpomínky na thajskou divočinu) a doběhla kluka s tatínkem, zjistila, kde se ty ďábelské stroje půjčují a odpoledne s Tedíkem vyrazila. Amatéra Honeyho jsme raději nechali na hotelu popíjet jeho all inclusive drinčíky. (btw kdo tvrdí, že není rozdíl mezi Pepsi a Colou, tak nemá minimálně půlku chuťových buněk v pořádku)
Tedík vybral stroj. Intuitivně sáhl po červeným divočákovi. ❤️ Všichni sice furt říkají, že je to celej tatínek, ale očividně dobrý vkus zdědil po mně. ❤️ Podél pobřeží Platja de sa Coma vede nádherná, rovná, široká kolonáda s upraveným povrchem, prostě ráj pro malou elektrickou čtyřkolku. Na druhou stranu není nic. Abych byla přesnější vede tam pískokamenitá cesta z obou stran lemovaná džunglí určená pouze pro odvážné pěší turisty.
Kdybyste viděli, jak byl Tedík šťastnej! ❤️ „Čtyřkolka hrabe!“ „Koukej jak přejíždím ty velký kameny!“ „Může projet tím křovím?“ ❤️
Cíleně jsem mu zatajila druhý rychlostní stupeň, abych za ním nemusela v těch skoro 40 stupních utíkat. Jasně, že na to po pár minutách sám přišel, miláček. ❤️ Opravdu celá maminka! ❤️ Pak už jezdil celou dobu jenom na superspeed a já jenom celou dobu trnula, aby nám nedošla baterka nebo to někde nerozšvihal, protože nést ten krám zpátky z džungle do půjčovny by se mi fákt nechtělo.
Na tomto místě bych důrazně doporučila přestat číst těm, jejichž jméno začíná na Ondřej a končí na Letocha, protože po projížďce následovalo občerstvení. Ledově vychlazené z místní samoobsluhy, která POZOR! nespadá pod správu našeho hotelu! Jsme s Tedíkem rebelové! ❤️
Ještě v rychlosti doplním, že po kvalitní projížďce jsme se šli s Tedíkem projít po tý slavný kolonádě podél pláže (tý, co je určená pro jízdu na dětských elektro čtyřkolkách). A Tedík si z ničeho nic vzpomněl na pískový hrad, který jsme pár dnů před tím celá rodina stavěli. A chtěl repeté. A kdo jsem já, abych mu to odmítla? Tentokrát (bez Honeyho) to kupodivu trvalo podstatně kratší čas. No a výsledek dle mého skromného názoru odpovídá tomu, že jsme Ondru ponechali na pospas jeho all inclusive zážitkům v hotelu.
Je za deset deset večer. Chtěl bych vám všem napsat tolik věcí, ale cestopis nejvyšších kvalit, jako je ten náš, neunese nekvalitní texty. Nebo, nedej bože, moje noční můra, nekvalitní humor! Nelze tedy jinak, vypíchnu opravdu jen to nej nej nej.
Balkonová záhada
Ráno jsme našli vyfouknutou želvu na balkóně. 🙁
Máme několik teorií, jak se to mohlo stát:
Lekla žalem po pravých majitelích.
Porvala se s krokodýlem, který je taky na balkónu.
Tedík jí protáhl růžemi.
A teď babo raď, že? Mimochodem jsme zjistili, že taková želva stojí 33 éček! To je dost drahý špás, když ji pak necháte omylem na balkóně a nevšimnete si, že tam na ni číhá krokodýl.
Šílenství graduje
Nebudu se ptát, zda jste zaregistrovali tu nehoráznost, kterou provedla moje milovaná manželka. Všichni blogísek sjíždíte každých pár minut, takže už o tom víte a pohoršili jste se nad koupí koly stejně jako já.
Těžko si to představit, ale situace neskutečně graduje do kolosálních rozměrů! Moje prozatimní manželka šla ještě dál. I když jsme jí to výslovně zakázal a ještě k tomu napsal komentář, že se to nesmí stát, tak se to stalo!
DNES SI PŘI NAŠEM ALL INCLUSIVE POBYTU KOUPILA VODU!!!!!!!!!
VODU!!!! ZA PENÍZE!!!! UTRATILA 0.75 EUR ZA VODU!!!
To je ta tekutina, která mě málem včera složila do kolen! Dovolenou spolu nějak doklepeme, ale v Praze to bude velké řešení!
Ztracená manželka
Ne, ještě to není jak si myslíte. Jak jsem psal, vyřešíme to až v Praze. Manželku jsem ale opravdu dnes ztratil. Při odchodu od bazénu nebyla na lehátku, tak jsme šli s Tedíkem na pokoj a nebyla ani tam. Její mobil byl v tašce, kterou jsme přinesli od bazénu. Poslední náš rozhovor byl před půl hodinou, že jde na záchod.
Co teď, říkal jsem si. Se ztraceným dítětem je to jednoduché. Běžíte na recepci, během toho voláte 112 a ještě všem zběsile cestou ukazujete fotografii. Pak ho najdete za rohem na dětským hřišti a vše je zase v pohodě.
Ale jak se řeší ztracená manželka? Nahlašuje se? Řeší to vůbec na recepci? Má se to řešit hned, nebo raději v klidu až po dovolené? Po tom fiasku s koupenou vodou, je to myslím jasné. Rozhodně raději v klidu po dovolené, hned co bychom se s Tedíkem vrátili z hor v zimě, někdy kolem roku 2030.
Ztracená auta
Jo, fakt, dvě ztráty v jeden den. Manželka se „bohudík“ našla, to jsem měl asi zmínit v té předchozí části.
Ale že se najdou i auta, tomu jsme moc nevěřili. Totiž byli jsme na večeři a Tedík tam měl tři auťáky. A když jsme končili, měl najednou nula auťáků.
Koukali jsme všude. Hledali pod stoly, nad stoly, u pití (kde je voda zdarma!) i všude u jídla. A nic. Ani náznak jediného auta. Už jsme si mysleli, že asi žádná auta neměl a šli na pokoj.
Tam jsme auta přepočítali a fakt chyběla tři auta. Neměli jsme odvahu to říkat Tedíkovi před spaním, vlastně jsme to chtěli zatloukat do konce dovolené (té zimní). Jak všichni rodiče znají, bylo by to peklo na zemi.
A tak šel spát s pocitem, že má všechna auta. Po usnutí Tedíka Miruška sprintovala na recepci do ztrát a nálezů. Cestou viděla uklízečku v restauraci, tak na ni vlítla a co myslíte? Auta byla na světě! Nechápeme jak nebo proč, ale měla je schované v šuplíku. Očividně se tu nekradou jen želvy.
Nejlepší na konec
Možná jste se tomu smáli, možná jste tomu nevěřili, možná jste mě měli za blázna. Ale už je to venku, za chvilku to bude znát celý svět!
Tedík před spaním koukal ven. Máme výhled na velkou část aquaparku s částí pro dospělé i malé děti. A z ničeho nic pronesl, cituji: „Už zavřeli vodu na minigánech“. Nekecám! Takhle! Moje srdéčko zaplesalo, už to používá můj synek.
Nenuceně, aby to nevypadalo s přílišným nadšením, jsem se zeptal, kde to slovo slyšel. A to neuhodnete! Prý to slyšel v obchodě! Fakt! Už si o tom dnes povídají místní. Zítra to bude po celém Španělsku a do konce týdne počítám s Evropou.
Na letišti v Praze na nás bude čekat řidič limuzíny s cedulí „Ten co vymyslel úžasné minigány“.
První větu na Marsu ještě piluji, ale pracovní verzi už mám: „Je to malý minigán, ale velký skluz pro lidstvo.“ Pak se sklouzne po minigánu, zabodne vlajku s mojí fotkou a udělají tam z toho nějaké skromné rituální místo, třeba o rozloze 666 km2. Jak říkám, je to pracovní verze, tak mě prosím neduste na detailech.
Hotovo, krásnější zakončení už nikdy nikdo nenapíše.
Je za deset jedenáct. Ukrojili jsme hodinu naší dovolené, abychom uspokojili ty miliony fanoušků nás i minigánů ❤️ a teď už běžím do postele.
Miruška měla dneska dovolenou. Jako vopravdickou. Dostala jsem na dopoledne propustku k moři. Jakože sama!
Tedík v noci plakal, že ho bolí hlava a lehoulince kašlal. Jako zodpovědní rodiče jsme se v jednu ráno usnesli, že další den aka dnešek bude klidnější. Ale ráno už byl Teďour úplně dobrej a předpověď hlásila ideální počasí (okolo 30 stupňů, polojasno a mírný větříček), takže jsem naznala, že to nic není a pokračujeme normálně naplno. #matkaroku Naštěstí má Teo rodiče dva a jednoho dokonce rozumnýho, takže kluci si spolu naordinovali odpočinek u bazénu a já musela k moři vyrazit úplně sama samotinká. #chudinkaMiruška
A teď už konečně ta slibovaná lušťovka: Co úplně nejhoršího jsem mohla provést na naší all inclusive dovolené?
Začnu all inclusive jídlem, protože to je jistě jedna z nejvíc zajímavých linek naší dovolené. A začnu hned vítězoslavně – s vejcaři jsem vyhrál! Vejcaři jsou ti kuchtíci, kteří chystají vajíčka.
Jak jistě víte z opakovaného čtení všech příspěvků, první vejcař vydržel dva dny, další se fakt snažil a dřel, ale dnes tam byl zase nový. Takže už je musí střídat každý den a beru to jako vítězství na plné čáře.
Nechci mít na svědomí zavření hotelu, takže toho posledního jsem hodně šetřil a dal jen dvě oka. Totiž je jasné, že vejcaři to nezvládají a dávají výpověď. Když si všimnou velké fluktuace vejcařů i jiní kuchaři a zjistí důvod, začnou taky dávat hromadně výpovědi.
A velké fluktuace celé kuchyně si všimnou všichni ostatní. Nikdo pak nechce pracovat v místě, kde se tak střídají kuchaři, protože se jim furt mění styl vaření a nemají v práci žádnou jistotu v jídle. No a to se samozřejmě rozkřikne po celé Mallorce a hotovo – nikdo tam už nebude chtít pracovat – hotel se zavře.
Neuvěřitelná jídelní prohra
Moji nejbližší na to nemají. Musím si to přiznat. Dovolená se nám neskutečně prodraží, protože nebudou mít zásoby na dalších 14 dní po návratu. Miruška má furt plný talíře zeleniny a Tedík dnes skoro ani nešel na večeři, prý nemá hlad!
Ani takový drobnosti jako máslo neumí využít. Miruška si úplně v klídku namaže toust půlkou másla. Půlkou másla (jsou to taková ta másla v malých baleních) na celý toust. Už jsem rezignoval a ani jí neříkal, že na jeden toust patří jedno máslo a pak tuna marmelády nebo něčeho jiného.
Nenutella
Jelikož Miruška zákeřně odmítá jíst jak utržená ze řetězu, musím na ní zákeřně prásknout, že za celou dobu neměla ani jednou Nutellu! Čtyři snídaně jsme absolvovali a nic. Já si toho všiml už na první snídani, ale nechtěl jsem hned tropit scénu a kazit dovolenou.
Doma musím Nutellu schovávat, jinak ji tlačí po kilech, ale při all inclusive si nedá? Už ničemu nerozumím!
Nutellu tu mají ve dvou kýblech, člověk si ji nandává pomocí obrovské páky jako ze studny a teče krásně proudem. Já to musím vědět, po každé snídani u těch kýblů stojím a tlačím. Páku i třeba deset lívanečků s Nutellou. Nebo spíš Nutellu s deseti lívanečky.
Až dnes! Konečně ji vidím přinést toust s Nutellou! Snědla to a prohlásila, že to není pravá Nutella. Jak kdyby na tom záleželo. Vypadá to jak Nutella, chutná to skoro jak Nutella, tak to přece tlačím jako Nutellu!
Vodní výhra
Jak jste už zase byli seznámení, Miruška pije vodu a já poctivě limonádíčky. Mají je tu na každém rohu, vždycky mě ty automaty volají, když jdu kolem, takže se nedá odolat.
No dnes jsem měl hroznou zkušenost se suchou vodou. Ležím si tak na lehátku, pohodička a přišla Miruška a podává mi kelímek s pitím. Moc dobře ví, že suché vody bych se nedotkl, ale přesto mi jednu přinesla.
Koukám na to, čekám, co mi k tomu řekne a nic kloudného z ní nevypadlo. Tak jsem se zkusil napít, jestli to třeba není jen maskovaná limča. A opravdu jsem pozřel několik loků suché vody. Jen tak tak jsem to ustál a situaci zvládl.
To bylo pozdě odpoledne. A k večeru to hned mělo následky! Všechny dny trávíme stejně, koupačka, all inclusive, spaní na špatných postelích. Vůbec nic dnes nebylo jinak, kromě napití té vody. No a večer, už za pár hodin, mé tělo okamžitě reagovalo. Začala mě bolet hlava! Ale fest!
Rychle jsem utíkal k limonádám a hltal je jak o život, abych tu vodu přepil a situace se pak docela uklidnila. Rozhodně už ale tyhle experimenty se zdravím nehodlám absolvovat. Je nad slunce jasné, že když pár loků toho jedu způsobí bolest hlavy, větší dávka by mě odstavila do konce dovolené!
Tohle tedy považuji za výhru, protože bylo vědecky naprosto exaktním pozorováním dokázané, že pití limonád udržuje tělo v pohodě a dobré all inclusive kondici.
Něco mimo all inclusive
Kromě jídla a pití tu děláme i jiné věci. Dnes to bylo takové klidnější, ale v bazénu byla sranda veliká. Jak jste si přečetli v minimalistickém příspěvku, povedlo se nám šikovně sehnat pár nafukovaček. Lidi to tu nechávají, když odjíždí, všude se tu válí kruhy a zvířata (jednorožci, želvy atd.).
No a my jsme takhle získali i želvu. Mega velkou nafukovačku, kterých jsme tu viděli spoustu, takže i kdyby náhodou byla někoho stále přítomného, alias jsme ji čórkli, nedá se dokázat, že je to ta naše.
S tímhle klidem si takhle blbnu s Tedíkem v bazénu na želvě. Když najednou vidím na vedlejší cizí nafukovačce, že je podepsaná! To mě doteď nenapadlo, že se dá podepsat! Taková podpásovka!
Okamžitě zkoumám želvu! Je na ní malinkaté H napsané propiskou. V mžiku jsem viděl nejčernější scénáře. Přijdou policajti, vezmou želvu i s Tedíkem, který na ní zrovna byl a my s Miruškou budeme muset trávit dovolenou sami.
Jak bychom si užili ten čas bez našeho synka! Ježděním na tobogánech? Koukáním na filmy místo uspávání? All inclusive snídaní, obědem a večeří bez odmlouvání? No FUJ! To bychom nikdy nechtěli! To by byla jasná „prohra“!
Okamžitě jsem začal mazat háčko a po pár minutách intenzivního tření želvy je tam už jen šmouha. To ho vezmou maximálně na pár hodin na výslech, což snad s Miruškou na tom lehátku sami zvládneme.
Až ho pustí, vezmeme ho hned na minigány (už jste se báli, že to super slovo nepadne, co?) a za pár let si na to ani nevzpomene.
Kdo mě trochu zná, ten ví, že nemám ráda zbytečně moc věcí.* Ok, po pravdě nesnáším přeplněný šuplíky a haldy krámů všude, kam se podíváš.** Proto, když včera Ondra nesměle navrhnul, že bychom mohli Tedíkovi koupit nějakou nafukovací blbost do vody, byla jsem dost proti. Po chvíli handrkování u bazénu (kdy mimochodem vyšlo najevo, že to nemá být tak úplně pro Tedíka, ale pro tatínka) k nám přistoupil chlapeček s nafukovacím kruhem pod paží a zeptal se: „Do you want it? We are leaving tomorrow.“ (Chcete to? My zítra odjíždíme.) Honeymu zasvítily očička, popadl kruh a oznámil Tedíkovi, že tohle je jeho nový vodní dopravní prostředek. Oba mi zmizeli z očí dřív než bys stačil říct Allinclusive.
Tím by mohl příběh skončit, ale Honey je koumák a Čecha nezapře, takže mu záhy došlo, že všechny ty opuštěný nafukovací kraviny kolem bazénu jsou pozůstatky od lidí, co už odjeli… Držte mi prosím palce, ať Tedík v hlavě udrží informaci o tom, že jsou ty věci jenom půjčený a zůstávají na Mallorce.
*Tímto zdravím Tedíkovi babičky, který jsou dycky úplně nešťastný, když jsou u nás a mají něco vařit v mojí naprosto dostatečně vybavené kuchyni. 🙂 Díky, že už to řeknete dycky jenom jednou a už u toho neobracíte oči v sloup. Jak se říká, člověk si po čase zvykne na cokoli. ♥
**A zdravím i oba dědečky a všechny jejich garáže, dílny a sklepy, kde se již nedá pohnout. ♥
náš balkon před akcíbalkon po „nákupu“
P. S.: Kdo touží po nafukovacím suvenýru, dejte vědět do komentářů preferovaný tvar a velikost. 🙂
Včera jsem nic nestihl napsat. Byl jsem přežranej z all inclusive. A taky jsem musel účtovat kontrolní hlášení. Ano, vyměnil jsem naše věrné fanoušky za práci a jídlo. Ale to nevadí, je vás tolik, že i když vás pár odpadne, nebude to mít vliv.
Úterý dopoledne
Začalo to snídaní v místě, kde ji máme all inclusive. Kuchař přes vajíčka, mi je rovnou nakládal na talíř, hned jak mě viděl. To mě lehce překvapilo, asi mě chtěl odradit, že dnes je na mě připravený lépe. Musel jsem si jich teda dát víc než v pondělí. Tohle poměřování pindíků prohrát nehodlám, snad ho to psychicky nepoloží.
Po snídani jsme se chtěli vydat all inclusive autobusem na pláž. Mažeme se opalovákem a bylo to moc fajn. Uvědomil jsem si, že poprvé v životě jsem na all inclusive dovolené a poprvé v životě nejsem spálený po prvním dni! Ten čas strávený u jídla očividně má smysl!
Úterý oběd
Moře bylo v pohodě, je tam přesně akorát pozvolný vstup, takže pro Tedíka super. Vrátili jsme se akorát před obědem a pak se stalo něco divného. Během oběda jsem nedal 7 chodů. Jen šest. 🙁 Jsem ostuda, vím. 🙁
Hned však odvrátím pozornost na mou manželku! Ta se totiž přiznala, že pije furt jen vodu!!! Suchou vodu! To je vrchol všeho! Máme tu mraky limonád s tunami drahého cukru a ona pije vodu! Jí zeleninu a pije vodu, kde to jsme? Na běžné dovolené? Ne! Jsme na all inclusive! Už to nebudu dál rozebírat, jistě si o ní uděláte všichni obrázek sami.
Úterý odpoledne
Čachtali jsme se s Tedíkem v bazénu a hráli běžné hry na „tady máš suchou kšiltovku, je zrovna vytažená z vody“, jak už to tak s dětmi bývá. Když v tom najednou začali zavírat celý jeden bazén s minigány (tak veselé slovo použité při tak smutné události)!
Když jsem si pár minut předtím prdnul do vody, nečekal jsem, že to způsobí zavření bazénu na celý zbytek dne. To víte, tak rychlý náběh na all inclusive je pro tělo těžká zkouška, někdy to prostě ujede.
Úterý večer
Ty tři týdny, co jsme tady, nám dávají zabrat. Člověka hodně vyčerpá být furt u jídla nebo blbnout v bazénu. Tedík snědl na večeři housku s máslem! Čí je to děcko? Kdo ho vychovává? Doma chce k večeři čtyři chody (nekecám, čtyři chody!) a tady all inclusive houska s máslem?
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Konečně jsme přišli na to, jak zařídit, aby doma jedl méně. Vždycky mu řekneme, že to jídlo je all inclusive. Pak si dá pár soust a hotovo. Ušetříme pár stovek na každém jídle.
Středa dopoledne
Když jsem si šel dát vajíčka, byl tam nový kuchař. Ten předchozí to nejspíš nerozdýchal, ale dobře instruoval nového. Volský oka měl nachystaný ve třech vrstvách nad sebou. Dal jsem si 5 ok, tohle bude tuhý boj!
Jeli jsme zase k moři a postavili hrad. Miruška tvrdila, že bude mít tři patra, ale asi hlady nevidí, takže to dopadlo jak to dopadlo. Jasný důkaz, že ta zelenina není na all inclusive vhodná!
Středa oběd
Tedík furt moc nesní. Dá si pár soust a pak trucuje. Tentokrát to ale vylepšil. Jen tak se zvedl od stolu a šel pryč. Mysleli jsme, že bude trucovat o kus dál, ale nic takového. Klučina má pod čepicí, namířil si to rovnou k dezertům, vzal talířek a začal si sám nandávat. Konečně mi začíná dělat s tím jídlem radost!
Taky nám pod stolem proběhl šváb. Žádný tintítko, měl tak 4cm, bál se ho i pán s koštětem, kterýho tu asi mají na jejich likvidaci. Jestli si někdo myslí, že kvůli tomu budu trávit míň času v restauraci, šeredně se mýlí! Brouci k jídlu jsou v kurzu, beru to jako ten pravý gurmánský požitek.
Středa odpoledne
Tedíka to hodně bavilo v bazénu, pěkně si sám hrál. Zaujal jsem tedy velmi příjemnou polohu vleže ve vodě. Hlavu opřenou o břeh, abych skvěle viděl na Tedíka, jinak celý ponořený, abych se neupekl. Takový mini ráj vedle minigánů (konečně krásná věta hodná tohoto slova).
Mělo to jedinou vadu. Byly tam děti. Křičely, běhaly, cákaly a dokonce, když to fakt přehnaly, tak mi spodní lalůček uší ošplouchla vlnka.
Jak by řekl klasik Jára: To si tak jedete na dovolenou v rezortu pro děti a jsou tam děti. 🙁
Nový objev od bazénu z pozdního odpoledne popíše prý Miruška ve svém příspěvku. Já jen v rychlosti řeknu, že mám kompletně spálená kolena. Až třetí den u moře, to je velký zázrak!
Ještě dodám takovou milou ukázku našeho milého manželství. Vykládala mi moje manželka, že poznala, když jsem se ráno vrtěl v posteli, že už nespím. A měla pravdu. Zhruba od šesti jsem se převaloval, potřeboval jsem čůrat, ale nechtěl jít kolem spící Mirušky ve vedlejším pokoji. Tak jsem trpěl. A ona trpěla taky, protože jsem jí tím vrtěním budil. Ale i tak, protože mě má ráda, mě pak nezabila se slovy „proč jsem sakra nešel na záchod“. Není to krásné? Takhle pro sebe trpí jen ti nejvíc zamilovaní. :-*
