Dnes se za námi na chvilku zastavili babi a děda z Přerova. Vše v pořádku, jenom ta buchta nějak sama vysublimovala 😢


Tenhle fešák na mě čekal ráno hned po probuzení na polštáři. ❤️ Laškovně zamrkal všema svýma 8 očičkama, popřál dobré ráno a zmizel za postel.
„To byla tarantule“ suše konstatovalo rozespalé dítě a nevzrušeně se pustilo do převlékání z pyžámka. První emoce spustilo až obouvání botiček. „Jé, já mám aji v botě pavoučka a udělal mi tam pavučinku“ 😍 Hned je to ráno krásnější…
Děti jsou kreativní a jako první si samy hned první den po příjezdu vymyslely hru „Těžení smůly ze stromů“.

Již nyní mohu s jistotou konstatovat, že balení náhradního oblečení jsem opět nezvládla. Dvoje kraťase jsou zoufalé podcenění situace a jistě to bude po zásluze potrestáno.
Druhá samostatná hra, kterou chlapecké osazenstvo vymyslelo, byl hod kamenem. Pravidla jsou jednoduchá:
Korekce ze strany rodičů se nesetkala s úspěchem, ale nebojte, jsme domluvení, že na další dny vymýšlí hry dospěláci. 😇

A je to tu! Po roce opět na vašich přijímačích (ne)pravidelný táborový zpravodaj.
Oproti loňsku jsme letos s Tedíkem absolvovali cestu přes celou republiku ve vedrech atakujících 40 stupňů ve stínu. Aby se Tedovi nezhoršil kašel, užívali jsme si krásné 4 hodiny sauny za soundtracku „Mně už to nebaví“ a „Kdy už tam budem?“
Náš tábor se naštěstí nachází uprostřed lesa hned vedle zurčícího potůčku*. Takže ideální místo, kde přečkat tyhle tropický vedra. ❤️
Letošní téma je „Kouzelný les“

V našem lese se stalo něco nevídaného. Celý se hemží vílami, skřítky, dráčky, kouzelnými stromy, rostlinami a podivuhodnými bytostmi. Vypadá to, že náš les už není normální – je kouzelný! Kde se tam všichni ti čarovní tvorové vzali? Co tam dělají? Co po nás chtějí?
Tohle všechno společně zjistíme a možná se sami zapleteme do nějakého magického dobrodružství!
*Reálně tábor stojí na vyprahlé louce, na stan nám praží v podstatě celý den a potůček pomalu ale jistě vysychá. 🙈☀️😁
Založila jsem klub. Klub Problematických matek. Cílem klubíku je minimalizování PZT. Spoiler alert: Nejsem v něm sama jak některé zlé jazyky (Honey) naznačovaly.
Malá vsuvka o našem táboře: Mejeme se v potoce, kadíme do země, třídíme co se dá a dětem furt opakujeme, že tady po nás nesmí nic zůstat, protože jsme přece v přírodě…

V pátek proběhla finální, naprosto epická eko-bio-šišková bitva dětí proti kapitánovi Černovousovi. Piráti byli poraženi, loď potopena a jediné co zůstalo byla truhla plná pokladů. Pravých a nefalšovaných Pézettéček = pí*ovin z Temu. Garantuju vám, že něco tak… pouťovýho (lepší slovo mě fakt nenapadá) jste dlouho neviděli. Barevný plastový prstýnek bliká. Plastové hodinky s fejkovými diamanty se točí a samozřejmě také blikají.
Poločas rozpadu prstýnku se počítal na minuty. Hodinky vydržely cca 2 hodiny.
Foto pokladu bude doplněno – nestihla jsem z důvodu kombinace mého šoku a životnosti PZT, ale doufám, že někdo jiný to zdokumentovat zvládl.

Táborové tamtamy mě již dříve varovaly, že poslední den nás čeká rozlučková taška plná PZT. Jako správná členka Problematických matek (zakladatelka a samozvaná předsedkyně) jsem ihned po návratu do tábora naběhla a provedla revizi Tedíkovi tašky a většinu PZT vytřídila. Snad jsem se tím nevyškrtla ze seznamu účastníků na příští rok… 😁
Největší zábava je bezkonkurenčně potok. Děti u něj (v něm) tráví téměř veškerý volný čas. Když nevíš, kde máš dítě, ujala se hláška „Potok hlídá“. Když náhodou nehlídá potok, dělá to teepee nebo houpací síť (tzv. bejbySÍŤing).
