A že to byl nakonec boj pořádný! Rozjeli jsme se ještě do deště, aby nás nestihla další várka blížící se z východu.
Hned co jsme vyjeli, pláštěnka na mém tankvaku se rozhodla uletět. Musel jsem ji tedy jednou rukou držet a druhou řídit. Ano, není příjemné jezdit v dešti a už vůbec ne řídit jen jednou rukou.
Zbyněk zase chtěl pláštěnku na tankvak nasazovat za jízdy.
Ani jedna tato činnost se kupodivu nesetkala s pochopením našich dam. I zastavili jsme již pěkně promoceni na poradu co dál.
Radar ukazoval, že to nejhorší máme za sebou. Zbývalo max pár minut v dešti. Tak jsme vyřešili pláštěnky a jelo se.
Konečně už bez problémů. Na jeden zátah jsme dojeli 15 km před Jönköping a našli ubytování. V osm večer jsme dorazili do hotelu.
A teď pozor! Hotel má Spa zdarma! Sauna a vyrivka okamžitě k dispozici! S Miruškou jsme to museli hned využít. Druhá dvojice byla hladová a směřovala do restaurace. Blázni.
Ve Spa jsme byli sami. Luxusní horká vířivka a sauna jen pro nás. Po dlouhé cestě zasloužená odměna. Dost jsme si to tam užili. Někteří klidněji:
A někteří trochu divočeji:
Miruška vyzkoušela i saunu. Mezitím se hladovci pochlubili přes Messenger svou večeří. I neváhali jsme a hned si objednali žebra, že tam za 20 minut přijdeme.
Miruška dala ještě krátkou saunu a už jsme pelášili do restaurace. Asi tak 20 vteřin po našem usednutí přistály na stole žebra. Jedna porce pěkně rozdělená každému zvlášť. Za to musíme poděkovat Elišce a Zbyňkovi, kteří nám jídlo objednali a ukecali obsluhu, aby ještě uvařili, i když bylo před zavíračkou.
Neskutečná extáze chutí pomalu zakončovala skvělý večer.
Konkrétně jsme to odhadli, že neprší na 95% území Švédska. Ovšem my máme to štěstí, že přímo před námi padají trakaře.
Je to jen úplně malý kousíček deště přímo přes dálnici. Odhadem tak dvě minuty bychom v tom jeli. Ale prý se holkám nechce jet pak hodinu a půl v promáčenených hadrech.
Z Dánska jsme přejeli do Švédska a zde u zahrady vedle hradu mají kousek inspirován Japonským stylem. Konkrétně je u toho napsáno, že to je metafora k…? A to je už na vás milí čtenáři! K čemu je metafora toto pole kamení?
Určitě vám všem, našim pravidelným čtenářům, do teď chyběl důkaz, že jsme tady skutečně na těch ďáblových strojích se dvěma kolama. Proto jsem pro vás kluky motorkářský zvěčnila přímo v akci.
Myslím, že se o nás nikdo (mami) opravdu bát nemusíte 😀
Včera jsme měli i krizi! Zbyněk, naše dovolenkova hvězda měl zranění!
Bylo to fakt velké! Očividně hodně bolestivé. A jen jeho neskutečná síla dovolila všem pokračovat v dovolené.
Včera jsem nebyl schopen o tom ještě psát. S dostatečným odstupem ale mohu říct, že jsme měli velké štěstí, že nevykrvacel!
Však se sami podívejte, jak velkou ránu a masivní krvácení musel zastavit:
Něco asi hodně velkého ho předevčírem chtělo sežrat a když se tam poškrábal, začal krvácet. Fotka je samozřejmě po skončení krize. Až pak se dalo fotit a dokumentovat pro potřeby budoucích záchranářů.
Naštěstí je už vše v pořádku. Všichni se modlíme, aby nemel další smůlu na divou zvěř!
Jako bonus ho ještě málem dorazila Eliška. Objednala si kafe a asi v pomateni smyslu ho dala ochutnat Zbyňkovi, jakože to kafe vůbec není. Ale bylo! Fakt bylo! Bylo to kafe! A chutnalo to jako kafe! Zbyněk ale kafe nemá rád! Jeho slovy přesně cituji: „Dávám si rád kafíčko, které je sladké a s mlíčkem a chutná jako čokoládíčka.“
Celých několik dlouhých minut měl pak chudák chuť kafe v puse! Opravdu hrozné! Vůbec nevíme, proč to Eliška udělala. Máme jen teorii, že ho chtěla přivést na jiné myšlenky, aby už nemyslel na to děsivé zranění.
Možná ještě trochu vyděšený Zbyněk si dnes chtěl spravit náladu. Možná jenom záviděl Mirušce. Možná chtěl jen být krásnější. No prostě si dnes z ničeho nic vzal lak na nehty a začal si je jen tak mlčky lakovat.
Vzhledem k jeho narušené psychice že včerejšího hororu jsme nikdo nic neříkali a jen mu to pochválili, jak je šikovný. ❤️
Bude skvělé, když mu všichni, kteří ho máte rádi, pošlete povzbuzující komentář, aby se chlapec měl dobře.
Nemůžu to uvést jinak než Eliščiným ranním zprávodajstvím na Messengeru.
První zpráva: Odlet ma zpozdeni … poletime v 8:20
Druhá, hned následující zpráva: Uz to zacina a uz je to na hovno!
Víte Eliška je velká fanynka motorek, zvlášť když na nich musí jezdit. Při naší minulé moto dovolené, hned jak nasedla po přístání v Milánu na motorku, zpívala do interkomu krásnou písničku: Na hovno, na hovno, všechno je na hovno. 🙂
Vstávání holek ve 4 tedy bylo zbytečné, mohly o minimálně hodinu déle spát. Pak taky vykládaly o profi Uber řidiči, kterému tipovaly mezi 15 a 18 max. Česky moc neuměl a cestu na letiště taky hledal obtížně. Ale to se mu vyčítat nedá. Na takové letiště skoro nikdo nejezdí, takže je jasné, že tam nebude znát cestu.
Vše dobře dopadlo a přiletěly. Vymysleli jsme jim skvělou ceduli s nápisem: MOTORBIKE ENTHUSIAST, což v překladu znamená něco jako „nadšenec do motorek“. U holek se to setkalo s krásným úsměvem. Nebo se jen šklebily? Nemůžu si pamatovat všechno!
Původní plán byl dojet na ubytování, sbalit věci a valit zpátky někam do města na koupání a kochání a koketování a tak. Nějak nás ale napadlo, že je vlastně zbytečné vozit holky městem, že jim to můžeme přivést. Dostali jsme tedy seznam a jeli na otočku pro věci. Holky zatím zkoumaly krásy města.
Když jsme se vrátili a již podruhé ten den šťastně shledali, byl skoro čas oběda. I začali jsme se poohlížet po restauraci. Ostatně jsme schválně byli ve „street food“ části, takže samé pochoutky byly na každém rohu.
Až nám z toho oči přecházely. Sliny se sbíhaly. Chutě vibrovaly.
Super bylo, že ceny za jídlo jsou v Dánsku stejné jako u nás. Mají tu i koruny jako u nás. Byli jsme nadšení.
Asi tak 5 vteřin.
Pak jsme si našli přepočet dánských korun na české koruny.
Totiž ceny jsou jako u nás třeba 150 dánských korun za jídlo, takže to vypadá na jídeláku v pohodě, ale přepočet je 1 DK = 3,4 Kč, takže takový ušmudlaný kuře stojí pětikilčo. Nebo je libo drink? Cena 100 jako u nás. Jo a ještě teda krát 3,4. 😀
Bylo to zoufalé. Miruška tlačila sušenky z domova. Eliška se Zbyňkem zkusili Tesco, ale také ceny nelidové.
Dobré na tom bylo, že už jsme neměli hlad. Prostě byl pryč. Jak se tak loudavě hlásil o slovo. Vystrkoval růžky. Najednou zmizel.
Díky ušetřenému času na oběd jsme se aspoň mohli věnovat poznávání Kodaně. A taková Kodaň se fakt pěkně poznává z loděk. Půjčoven je tam hodně. Jezdí na elektřinu, může si je půjčit každý. Ideální situace. Zjištěná cena na hodinu 450 DK už tak moc ideální nebyla.
Leč všichni jsme se na to těšili, nebylo cesty zpět. Vyrazili jsme do nejbližší půjčovny. Přicházíme, loděk tam mají plno. Za chvilku určitě brázdíme Kodaní. Hned na molu se nás ujímá milá paní s dotazem, zda máme rezervaci. Vzhledem k tomu, že jsme to vymysleli před 10 minutama, měli jsme leda prd.
Milá paní se usmála, řekla, že jsou totálně plní a jakože se zkusí podívat, zda náhodou mají něco volného. Bylo nějak po 12 a přišla se skvělou zprávou, už zítra od 9 ráno si můžeme loďku na ušmudlanou hodinu půjčit. Jinak nic.
Odcházíme a zkoušíme další půjčovny. Všechno zcela rozpůjčované. Stojí to jak cesta přes Atlantik a stejně není nic volné. Nebo jo, je možné něco půjčit třeba za dva dny v 8 večer. Skvělé, že? !
Zkoušíme poslední půjčovnu. Jakože fakt poslední v celé Kodani a nejspíš i Dánsku a širokém okolí. Zbyněk volá. Chvilka napětí. Mají loďku! Půjčují!
Ale nedělají rezervace! Kdo dřív přijde ten jede! Skáčeme na motorky a uháníme k půjčovně!
Našli jsme půjčovnu! Loďky se houpou u mola. To vyjde!
A vyšlo. Dal jsem jim svou občanku, paní za přepážkou nám během 10 sekund řekla všechny plavební cesty a označila na mapě každý zákeřný podvodní šutr. Pán na mole byl pomalejší. Přeci jen volant, neutrál, rychlost vpřed, rychlost vzad a sklápěcí střecha si žádá řádnou instruktáž. Už jsme se málem unudili, když těch někonečných 15 sekund konečně uběhlo.
Miruška se ujmula kormidla/volantu a už jsme frčeli. Vzápětí ji vystřídal Zbyněk, protože na přídi krásně svítilo a přece takový opalovací flek nemůže nechat ladem!
Bylo to skvělé! Moře, vlny, slunce, dvě kočky, dva frajeři. Skoro by se o tom dal napsat román!
(Jo, vím, že je to dneska dlouhé a bez fotek 😛 (No tak prostě nemám fotky! A prostě jsem se trochu rozepsal 😛 (Jednou jste se stali fanoušky blogísku a chcete hltat každý příspěvek, tak neremcat a číst!!!)))
Mám tu i pár fotek.:
Dvě hodiny jsme brázdili Kodaňské moře. I koupačku jsme dali. Pod mostem asi jen 5 cm nad lodí jsme podjeli. Naprali to lodí plnou parou čumákem přímo do mola (nebudu práskat, kdo to byl, že Miruško). Zbyňka skoro dekapitulovali (naštěstí je mrštnej a uhnul, takže ho padající střecha minula). No co, skládal jsem střechu na lodi poprvé! Nemůžu za to, že padá tak rychle!
Sice jen dvě hodinky, ale zážitků spousta. Těžko se loď vracela a ještě těžší bylo vyslechnout cenu 800 korun za půjčení. Krát 3,41 samozřejmě!
Karty nebrali, poslali nás do bankomatu v obchoďáku za rohem. A tam se na nás usmálo štěstí, objevili jsme fast food. Ano. Prasili jsme. 160 korun za jednoho to vyšlo a pití bylo neomezeně v ceně! Krát 1! Bylo to 160 českých korun. Tomu se nedalo odolat.
Jestli zpět do Čech přijedou čtyři koule, nebude to naše vina. Dánská koruna za to může!
Při jídle jsme zvažovali, jestli se nevyplatí nechat jim u lodí občanku, když si stejně chci vyřídit novou, ale vyměkli jsme a vše zaplatili. Zatím jsem tedy stále s občankou. Každopádně po příjezdu do Čech odmítám veškeré kontroly a že jdu v úřední den na úřad je náhoda!!!
Čekal nás poslední program – procházka po nábřeží. Nešlo totiž odolat a ty krásy, které na nás koukaly při loďkování, se musely zkontrolovat i pěšky.
Si to tak představte. Všude krásná architektura. Do moře skákající lidi na každém kroku. A i když jsou mola narvaná k prasknutí, všechno to do sebe zapadá a všechno to funguje. Jednoduché, čisté, prosté, funkční.
Našli jsme jedinou skvrnku. Totiž všichni ti lidi se tam baví, jí, pijí. Ale záchody nikde nejsou vidět. Jsou tedy dvě možnosti. Buď jsou tajně skryté, nebo těch skvrnek bude v moři víc.
Ale už dost povídání. Bude půlnoc. Píšu to skoro dvě hodiny, všichni spí, tak už jen v rychlosti.
Po příjezdu jsme holkám ukázali náš dům. Náš je doslova, protože majitelé jsou někde pryč. Pak proběhlo čůrání, sprchování, schovávání v houpací síti, skákání na trampolíně až do nebes a spaní ještě za světla.
Hektické ráno s budíčkem v 04:00 nahradilo nekonečné čekání na letišti. Měly jsme s Eliškou naplánovanou hodinovou rezervu, ale letištnímu personálu se to zdálo málo, takže náš let má aktuálně zpoždění hodinu a 10 minut… Plánovaný odlet nově 08:20.
Elišku jsem zabavila tím, že jsme si spolu udělaly selfíčko (pro účely blogísku) a teď už tady půl hodiny upravuje jednu fotku… Druhou už bohužel nestihneme, protože za hodinu nám to letí 🛩️