Ochutnávka indické dopravy.
A menší spoiler – můžete se těšit na samostatný článek o indickém stylu řízení a dopravě obecně, který po pro vás (už několik večerů.. ehm ehm) chystá Jiřík. 😉
Noční Bombaj
Na první fotce není lunapark, ale kýčovitě nasvětlené bombajské hlavní nádraží. Barvy se prý mění v závislosti na události, která zrovna ve městě probíhá.
Na závěr zatím nejnáročnějšího dne jsme si střihli procházku podél pobřeží – Princess necklace.
Fotky jsou z mobilu, takže jen pro vaši představu, jak to asi vypadá ve skutečnosti jsem dolů nahrála pár fotek z internetu. 😉
Bombajské tržiště
Největší tržiště v Bombaji, kam chodí nakupovat místňáci (a my). 🙂
Další silný zážitek ve formě tisíce stánků převážně s jídlem. Prodává se tady opravdu všechno a část stánků je úzce specializovaná – níže foto kluků česnekářů. 😉
A když říkám, že se tady prodává všechno, tak tím v tomto případě bohužel opravdu myslím všechno…
… včetně koťátek, šťeňátek v klecích. :/
A o kousek dál jsme potkali pány s léčivými bylinami. Páni měli lék na všechno, protože veškeré léčitelství prý vzniklo v Indii.
V případě zájmu o kousek kůry (či koťátko) pište do komentářů. 😉
Zcela normální prádelna jménem Dhobi Ghat
Přijeli jste do Bombaje? Ubytovali jste se v pětihvězdičkovém hotelu?
Máte radost z krásně čistého povlečení? Chcete vědět, kde se pralo?
(Nápověda: Nechcete. Ale já jsem hajzlík, tak vám to stejně ukážu. 😉 )
To krásně čisté povlečení se pralo zde:
Ano, povlečení i oblečení prakticky ze všech hotelů a obchodů se pere v této Bombajské prádelně.
Je to trochu z dálky, tak mrkněte na detail praní:
A k praní samozřejmě patří i sušení:
Ani bych se nedivil, kdyby se rifle, které máte na sobě, sušily zde 🙂
Někteří lidé tu samozřejmě i kompletně žijou. Co vám budu povídat, byl to velmi silný zážitek. Kdo navštívíte Bombaj, určitě se tam mrkněte. Za 300 rupek dostanete průvodce, který vás suprově provede a vše ukáže. Mrknete se i do třetího nadzemního podlaží (ano, vylezete na dvoupatrovou střechu alias sušárnu) a můžete udělat takovouto krásnou panoramu:
K praní patří i žehlení. Zde můžete mrknout prý na víc jak sto let starý způsob (bez elektřiny, s uhlíky uvnitř). Zda je tak stará i žehlička a žehlící pán, se nám nepovedlo zjistit:
Celou prohlídku zakončíme pěknou vychytávkou. Na věšení prádla nepotřebují žádné kolíčky. Stačí dva silné provazy:
Kdo má zájem, může si přečíst trochu víc třeba zde.
2 roky starý auto
Tohle je bohužel docela vypovídající…
Pivíčko
Neděláme ostudu své národnosti a šli jsme na pivko. Dali jsme si každý jiný druh od stejného výrobce. Schválně zkuste uhodnout cenu níže vyfoceného kousku.
…
…
…
Raději se posaďte.
…
V té super levné Indii je cena tohoto piva 123, opravdu se posaďte, korun českých!
Jo a byla to jen čtvrtinka.
Přejeme dobrou noc do levného Česka 🙂
Nakupovací den
Jak již zmínila Miruška, celý (CELÝ!) den jsme nakupovali. Z veškerého toho pobíhání po obchodech si pamatuji dvě věci:
- Indové jsou šetřílci. Místo dveří na fotobuňku, která určitě žere moc elektřiny, mají všude jednoho Inda.
- V každém obchodě je asi tisíc prodavačů. Na fotce níže se o tom můžete sami přesvědčit. Tihle jsou jen od jednoho krátkého pultu ze zhruba 10 a u každého stojí stejné, ale spíš větší množství prodavačů.
PS: Správně tušíte, že i tihle všichni se snažili uspokojit Tomáška vhodnými botičkami. Každý přinesl dvoje/troje boty, ale jak již víte, nikdo neuspěl. 300 párů je prostě málo!
Kdopak si vybírá střevíčky na svatbu?
Po celém (CELÉM!!!) dnu běhání po trzích a obchodech hlásíme úspěch.
Anusha si po navštívení tří (TŘÍ!) obchodů vybrala nádherný šaty, ve kterých hravě strčí do kapsy všechny princezny z pohádek. 🙂
No a zbytek dne (CELÝHO DNE) jsme lítali kvůli Tomášovi.
Nevím, kolik obchodů v Bombaji je, ale věřím, že jsme byli aspoň v půlce (a v některých třeba třikrát). 🙂
A boty pro Toma pořád nemáme. Tyhle prý byly málo fešácký. 😉