Dobrodružství pod stanem

To ranní nevzbuzení taky vůůbec nechápeme, dodáváme naší autentickou reakci – když jsme zjistili že se nestihneme rozloučit.

Pro outindiesidery toto typicky indické gesto používá běžný ind tak dvakrát za hodinu.

Užívejte Indie co to dá!

Vzhledem ke skutečnosti, že jste z nepochopitelných důvodů nevstali s náma o půl osmé ráno, abychom se mohli v slzách rozloučit, můžete uronit slzičky aspoň takhle na dálku.

Pozdravujte Lauru a těšíme se na další společný výlet do Indie. 😉

M+O+M+M

P.S.: díky za simku :*

Povědomí o naší přítomnosti ve městě stoupá! Řekli jsme, že jdeme do restaurace, tak ji celou zarezervovali jen pro nás.

Nevěříte? Věřte! 🙂

Jako místní lipicánobrity už nás nebáví jen běžně postávat, tak jsme začali zkoušet drsnější techniku.

Možná se to nezdá, ale je to fakt fuška být krásný tak strašně moc, že se s vámi chce pořád někdo fotit. Například v zoo si nás kafícáni fotili víc než žirafy 😀

La Slona a La Pedro (to jsou to mají malí ušáci) byli jak utržení že řetězu. Kdyby je Miruška pořádně nedržela, už by motali choboty s o fous většími kámoši.

(Držela je tak pevně, že jsme je museli vyfotit v přítmí. Kdyby nějací ochránci zvířat viděli, jak jim lezou oči z důlků, dostali bychom min 20 ran chobotem.)

Čas 8:14. Jedeme do zoo. Jsme skoro v centru. Nikdo tu není. Nikdo netroubí.

Asi někde podáme stížnost! Nudná Indie je divná 🙂

Při večerním zkoumání okolí hotelu jsme našli spoustu spících lidí jen tak kousek od nádraží. Asi čekají na vlak.

Alias nikdy nejste v Indii dost dlouho, aby vás nic nepřekvapilo 😉

Zvlášť když jsou menší než vy a nechají se pěkně osedlat 🙂

Jelikož jsme dostali přístup na blogísek až dnes tak bude následovat malá retrospektiva že zlatého fondu Deni a Dubyho.

Začneme pěkně zvostra … Hádejte jaký taneční mistr zde vede lekci pro indické hochy? (Po kliknutí se obrázek rozhýbe)