Autor: Miruška

Večer před plánovaným přesunem se kluci dušovali, že bude krásný den zalitý sluníčkem. Tím nás krmili několik hodin v kuse a my (husy) nakonec podlehly a vše poslušně odkývaly.

Ráno chcanec úplně neskutečnej. U snídaně odsouhlaseno, že v tomhle počasí se rozhodně bez nepromoku jet nedá. Holky nic takového nevlastní, protože PRŠET NEBUDE (to poslouchaly několik měsíců před odjezdem). Kluci žehlí situaci a nachází nejlepší spoj Jönköping > Näsjjö > Stockholm. Jediná drobnost, vyráží už za čtvrt hodiny. Prvně busem, potom vlakem. Myslím, že jsme s Eliškou ráno zaběhly každá svoje osobní maximum. Na nádraží zjišťujeme, že platit můžeme kartou v buse. U autobusu nám pan řidič oznamuje, že to není pravda. Náš výraz musel být asi hodně zajímavý, protože hned obratem dodal: „But today is your lucky day and you can go free.“ (Dnes je váš šťastný den a já vás vezmu zadarmo.) A myslel to vážně.

40 minut uteklo jako voda (doslova, protože celou cestu neskutečně pršelo) a už stojíme před pánem, co v Nässjö prodává lístky. Ten nám zcela samozřejmě oznamuje, že nejbližší volný vlak jede v šest večer.

Vidina několika hodin strávených v týhle díře (bez možnosti se aspoň projít) je opravdu lákavá. Pídíme se tedy po alternativách. Naštěstí existují. Jen se tedy jedná o spoj s přestupem. Nevadí – sem s ním! Odkud kam to jede? „Holky, musíte do Jönköpingu. To je takové velké město, odkud jezdí přímé autobusy až do Stockholmu.“

Kdo čte pozorně, tuší, že následuje zhruba 40 minut v autobuse zpět do místa, odkud jsme ráno vyrážely. Autobus má dokonce mírné zpoždění, takže to chvilku dokonce vypadá, že nestihneme náš PŘÍMÝ spoj do Stockholmu.

Kluci jsou už zhruba v půli cesty a absolutně se po nás neshánějí. Žádná zmeškaná volání. Žádné zoufalé smsky. Jejich instagramy taky mlčí.

Za úžasnou fotodokumentaci můžete poděkovat kreativní Elišce. Na závěr našeho příběhu sdíleného na sociálních sítích vytvořila i malou anketu. Průběžné výsledky nevypadají pro chlapce příliš optimisticky.

Určitě vám všem, našim pravidelným čtenářům, do teď chyběl důkaz, že jsme tady skutečně na těch ďáblových strojích se dvěma kolama. Proto jsem pro vás kluky motorkářský zvěčnila přímo v akci.

Myslím, že se o nás nikdo (mami) opravdu bát nemusíte 😀