Konečně trocha adrenalinu

Včera se Tedík konečně dočkal a po pěti totálně proflákaných dnech u moře nebo nudy v bazénu se dělo něco zajímavýho. Po ranní (nudné) koupačce v moři kolem nás po chodníku profrčel malej kluk na dětské čtyřkolce. Mirušce se rozzářila očička (očividně vzpomínky na thajskou divočinu) a doběhla kluka s tatínkem, zjistila, kde se ty ďábelské stroje půjčují a odpoledne s Tedíkem vyrazila. Amatéra Honeyho jsme raději nechali na hotelu popíjet jeho all inclusive drinčíky. (btw kdo tvrdí, že není rozdíl mezi Pepsi a Colou, tak nemá minimálně půlku chuťových buněk v pořádku)

Tedík vybral stroj. Intuitivně sáhl po červeným divočákovi. ❤️ Všichni sice furt říkají, že je to celej tatínek, ale očividně dobrý vkus zdědil po mně. ❤️ Podél pobřeží Platja de sa Coma vede nádherná, rovná, široká kolonáda s upraveným povrchem, prostě ráj pro malou elektrickou čtyřkolku. Na druhou stranu není nic. Abych byla přesnější vede tam pískokamenitá cesta z obou stran lemovaná džunglí určená pouze pro odvážné pěší turisty.

Kdybyste viděli, jak byl Tedík šťastnej! ❤️ „Čtyřkolka hrabe!“ „Koukej jak přejíždím ty velký kameny!“ „Může projet tím křovím?“ ❤️

Cíleně jsem mu zatajila druhý rychlostní stupeň, abych za ním nemusela v těch skoro 40 stupních utíkat. Jasně, že na to po pár minutách sám přišel, miláček. ❤️ Opravdu celá maminka! ❤️ Pak už jezdil celou dobu jenom na superspeed a já jenom celou dobu trnula, aby nám nedošla baterka nebo to někde nerozšvihal, protože nést ten krám zpátky z džungle do půjčovny by se mi fákt nechtělo.

Na tomto místě bych důrazně doporučila přestat číst těm, jejichž jméno začíná na Ondřej a končí na Letocha, protože po projížďce následovalo občerstvení. Ledově vychlazené z místní samoobsluhy, která POZOR! nespadá pod správu našeho hotelu! Jsme s Tedíkem rebelové! ❤️

Ještě v rychlosti doplním, že po kvalitní projížďce jsme se šli s Tedíkem projít po tý slavný kolonádě podél pláže (tý, co je určená pro jízdu na dětských elektro čtyřkolkách). A Tedík si z ničeho nic vzpomněl na pískový hrad, který jsme pár dnů před tím celá rodina stavěli. A chtěl repeté. A kdo jsem já, abych mu to odmítla? Tentokrát (bez Honeyho) to kupodivu trvalo podstatně kratší čas. No a výsledek dle mého skromného názoru odpovídá tomu, že jsme Ondru ponechali na pospas jeho all inclusive zážitkům v hotelu.