Minimalismus na Mallorce?

Kdo mě trochu zná, ten ví, že nemám ráda zbytečně moc věcí.* Ok, po pravdě nesnáším přeplněný šuplíky a haldy krámů všude, kam se podíváš.** Proto, když včera Ondra nesměle navrhnul, že bychom mohli Tedíkovi koupit nějakou nafukovací blbost do vody, byla jsem dost proti. Po chvíli handrkování u bazénu (kdy mimochodem vyšlo najevo, že to nemá být tak úplně pro Tedíka, ale pro tatínka) k nám přistoupil chlapeček s nafukovacím kruhem pod paží a zeptal se: „Do you want it? We are leaving tomorrow.“ (Chcete to? My zítra odjíždíme.) Honeymu zasvítily očička, popadl kruh a oznámil Tedíkovi, že tohle je jeho nový vodní dopravní prostředek. Oba mi zmizeli z očí dřív než bys stačil říct Allinclusive.

Tím by mohl příběh skončit, ale Honey je koumák a Čecha nezapře, takže mu záhy došlo, že všechny ty opuštěný nafukovací kraviny kolem bazénu jsou pozůstatky od lidí, co už odjeli… Držte mi prosím palce, ať Tedík v hlavě udrží informaci o tom, že jsou ty věci jenom půjčený a zůstávají na Mallorce.

*Tímto zdravím Tedíkovi babičky, který jsou dycky úplně nešťastný, když jsou u nás a mají něco vařit v mojí naprosto dostatečně vybavené kuchyni. 🙂 Díky, že už to řeknete dycky jenom jednou a už u toho neobracíte oči v sloup. Jak se říká, člověk si po čase zvykne na cokoli. ♥ 

**A zdravím i oba dědečky a všechny jejich garáže, dílny a sklepy, kde se již nedá pohnout. ♥ 

P. S.: Kdo touží po nafukovacím suvenýru, dejte vědět do komentářů preferovaný tvar a velikost. 🙂