Pézettéčka (PZT)

Založila jsem klub. Klub Problematických matek. Cílem klubíku je minimalizování PZT. Spoiler alert: Nejsem v něm sama jak některé zlé jazyky (Honey) naznačovaly.

Malá vsuvka o našem táboře: Mejeme se v potoce, kadíme do země, třídíme co se dá a dětem furt opakujeme, že tady po nás nesmí nic zůstat, protože jsme přece v přírodě…

V pátek proběhla finální, naprosto epická eko-bio-šišková bitva dětí proti kapitánovi Černovousovi. Piráti byli poraženi, loď potopena a jediné co zůstalo byla truhla plná pokladů. Pravých a nefalšovaných Pézettéček = pí*ovin z Temu. Garantuju vám, že něco tak… pouťovýho (lepší slovo mě fakt nenapadá) jste dlouho neviděli. Barevný plastový prstýnek bliká. Plastové hodinky s fejkovými diamanty se točí a samozřejmě také blikají.

Poločas rozpadu prstýnku se počítal na minuty. Hodinky vydržely cca 2 hodiny.

Foto pokladu bude doplněno – nestihla jsem z důvodu kombinace mého šoku a životnosti PZT, ale doufám, že někdo jiný to zdokumentovat zvládl.

Táborové tamtamy mě již dříve varovaly, že poslední den nás čeká rozlučková taška plná PZT. Jako správná členka Problematických matek (zakladatelka a samozvaná předsedkyně) jsem ihned po návratu do tábora naběhla a provedla revizi Tedíkovi tašky a většinu PZT vytřídila. Snad jsem se tím nevyškrtla ze seznamu účastníků na příští rok… 😁

Potok hlídá

Největší zábava je bezkonkurenčně potok. Děti u něj (v něm) tráví téměř veškerý volný čas. Když nevíš, kde máš dítě, ujala se hláška „Potok hlídá“. Když náhodou nehlídá potok, dělá to teepee nebo houpací síť (tzv. bejbySÍŤing).

Trosečníci na tajuplném ostrově

Proudy doloplazského moře jsou zrádné, ostré útesy ční nad hladinou oceánu od Tršic po Daskabát, vlny šplouchají do výšky nejvyšších borovic. Ať už jste posádka zaoceánské lodi, výletníci na luxusní jachtě nebo obchodní cestující s cizokrajným zbožím, velká mořská bouře vám vaše plavby přeruší a lodě rozštípe na třísky. Po té hrozné smůle vás ale potká neuvěřitelné štěstí, téměř zázrak! Vlny vás vyplaví na neznámém ostrově uprostřed širého moře. Zvládne si tady naše parta trosečníků obstarat potravu, vodu a dřevo? Co všechno při průzkumu ostrova objevíme? Je opravdu tak opuštěný, jak vypadá, nebo zde potkáme nějaké tvory, ať už známé, neznámé, či snad dokonce nadpřirozené? A podaří se nám nakonec odplout domů?

(oficiální anotace tábora)

Ztroskotalý kapitán Morgan před svou kocábkou

Pražáci vyráží do divočiny

Protože Vesmír musí zůstat v rovnováze, bylo nutné vyvážit týden all inclusive válení u moře něčím trochu akčnějším. Co by mohlo být lepší než týden pod stanem? Uprostřed divočiny… Bez vody a elektřiny… Na druhé straně republiky… Bez tatínka…?

Naštěstí jsem měla spoustu času na přípravu a na balení*, takže jsme v sobotu dle plánu v 11 vyrazili ze slunečné Prahy směr Morava… Abychom o čtyři hodiny později a dvě brutální kolony skončili v olomouckém Decathlonu v megabouřce. Někdo totiž zůstával do poslední chvíle optimista co se počasí týče, a teprve když přestaly stíhat stěrače a provoz na dálnici se téměř zastavil, si připustil, že ty gumáky na seznamu možná budou mít nějaké opodstatnění.

Hodně to zkrátím. První den se totiž nedělo nic moc zajímavého kromě toho, že nepřetržitě pršelo. Z vyšlapaných plácků a chodníčků se staly rozbahněné pasti. A Tedík byl šťastný, protože spousta bahna, kaluží a žádná koupelna. A protože mohl spát ve stanu. A protože posunutá večerka. A protože má maminku, pořád k dispozici. 24/7

Držte nám palce, ať vysvitne sluníčko! ☀️

*necelý jeden den protože bylo nutné oslavit Tedíkovi pátý narozeniny ❤️