Rubrika: Uncategorized

Překvapilo nás, že jsou vlastně všechny baráčky zděné. A samozřejmě satelit na každé střeše 🙂

Všichni prošli přes checkin. Čekáme na letadlo.

Nudaaaa.

Jak tu netroubí každou vteřinu auto, není to Indie!

Bydlíme ve špičkovém penzionu s vysokým hodnocením. Na internetu se na to hodně hraje (booking.com). Mají tu evropský záchod (říká se tu „západní“) a wifinu 🙂 Mimochodem asi už chápu, proč na WC používají spíše sprchu než toaleťák. V tom vlhku tady je prostě toaleťák nepoužitelný – tím spíš, že je v koupelně :))

Na pokoji je nás (momentálně všech) pět. Ostatní dorazí průběžně. Většina pokud vím až na svatbu.

Takže ubytování super – ale v Evropě ani náhodou. Musí se tu všecko brát relativně – na zdejší poměry. Na chodbě oprýskané kabely jak v tunelu pražského metra, neudržované schody.

Mimochodem bytové dveře tu nemají kliku, ale jen díru, na kterou navazuje z druhých dveří zámek typu petlice. Nade dveřmi tu a tam visí „hákáč“, tzv. svastika – jako hinduistický symbol (nesouvisí s Nacizmem). Trubky, dráty, holé žárovky – pořád tentýž penzion.

Poznámka: Penzion si bezesporu vysloužil vysoké hodnocení také díky svému majiteli. Příjemný, vstřícný, komunikativní chlápek – velmi korektní a se smyslem pro humor.

Vzhledem k neočekávanému zájmu o fotohádanku číslo 1 tady máme druhý díl naší/vaší soutěže.

Kdo najde Anushu schovanou v našem zápaďáckým bordelu? 🙂

P.S.: Myslím ale, že Tomáš Anushu za správnou odpověď nedá. 😉

Bombaj mi ze všeho nejvíc připomíná pověstný „kanálek“ na Labi, kam před revolucí tekly splašky z celého města – bez čističky. Smrad, špína, spousta „ryb“ (míněno aut) a nás „rybářů“ (místní povaleči všude kolem). Nedá se to pořádně popsat ani vyfotit. Člověk to tu vnímá doslova všemi smysly.

Je to zvláštní pocit – návrat v čase – jak z blbýho snu. Protože tu a tam se leskne super moderní vybavený obchod s elektronikou nebo prvotřídní restaurace. Tam ale každého šacuji u vstupu do areálu – jestli nemá bombu. Prý nás to v Evropě taky brzy čeká – kvůli těm imigrantům – jestli to půjde takhle dál. Smutné :((

Bombaj vážně asi není úplně turistická destinace. Bílého turistu tady považují za raritu. ČR neznají – když už tak Československo (ti starší díky motocyklům Jawa). Mladí znají sotva Evropu (většinou nevím proč Německo). Pořád se nás ptají, odkud jsme. Chtějí si povídat – chtějí si sáhnout. To je někdy těžké rozhodování – zda podat ruku nebo nepodat (urazit/neurazit). Špína.

Ta cesta sem byla dlouhá, to ano. Ale tolik zase ne, jak to může aspoň u mě vypadat. Loučil jsem se s předstihem. Měl jsem fůru
zařizování a vyráželi jsme až v sobotu po poledni. I tak jsme sotva stíhali a celkově jsme nespali (v posteli) přes 24 hodin.

Nicméně mně to nevadilo ani v nejmenším. Užíval jsem si každou minutu – zejména cestovaní „proti času“ je zajímavý úkaz. Nádherné 3D
modely to ukazují přímo za letu – jak nadbíháme ránu 🙂 Rozednění trvalo asi minutu. Dubai – tma – najednou sluníčko – mraky – pak už
Bombaj. Nádhera!

Ochutnávka indické dopravy.
A menší spoiler – můžete se těšit na samostatný článek o indickém stylu řízení a dopravě obecně, který po pro vás (už několik večerů.. ehm ehm) chystá Jiřík. 😉

Na první fotce není lunapark, ale kýčovitě nasvětlené bombajské hlavní nádraží. Barvy se prý mění v závislosti na události, která zrovna ve městě probíhá.

Na závěr zatím nejnáročnějšího dne jsme si střihli procházku podél pobřeží – Princess necklace.

Fotky jsou z mobilu, takže jen pro vaši představu, jak to asi vypadá ve skutečnosti jsem dolů nahrála pár fotek z internetu. 😉

Jakoupak normu asi splňuje pán na fotce? 🙂

Největší tržiště v Bombaji, kam chodí nakupovat místňáci (a my). 🙂

Další silný zážitek ve formě tisíce stánků převážně s jídlem. Prodává se tady opravdu všechno a část stánků je úzce specializovaná – níže foto kluků česnekářů. 😉

A když říkám, že se tady prodává všechno, tak tím v tomto případě bohužel opravdu myslím všechno…

… včetně koťátek, šťeňátek v klecích. :/

A o kousek dál jsme potkali pány s léčivými bylinami. Páni měli lék na všechno, protože veškeré léčitelství prý vzniklo v Indii.

V případě zájmu o kousek kůry (či koťátko) pište do komentářů. 😉