Abyste věřili, že máme slonů fakt hodně, můžete si dát ochutnávku v podobě čtyř najednou 🙂
A protože jsem starej dobrák, můžete mrknout nás ještě jednoho krasavce, který neukazuje jen zadek:
Nerušit! Tady se dře!
Fotka pořízena na veřejných záchodech. Mimochodem velice čistých. 😉
A na fotce je opravdu paní uklízečka. A opravdu spí. (Kontrolovala jsem jestli žije.)
Vlaková panoramata
Průvodce nekecal. Vlakem do hor ve vnitrozemí se na Srí Lance určitě vyplatí – zážitek jako blázen. 🙂
Safari fotohádanka
Safari bylo naprosto super! Mohl bych zde nahrát asi tisíc fotek slonů, slonic a slunat.
Ale já si řekl ne! Dám jim krásnou fotohádanku! Kdo pozná co je na obrázku, přesně prosím, dostane záplavu úžasných slonů. 🙂
A to se vyplatí!!
Směr jih
Z Kandy jsme se vydali na jih. Musíme najít ty nejlepší pláže, ale před tím ještě malá zastávka v Uda walawe na pravou safari.
Právě krátce relaxujeme, ale musíme rychle do postele. Odjezd je v 5:45. Zvířata prý mají v oblibě týrání čumilů, tak jsou schválně nejvíc akční za rozbřesku.
Čajové plantáže
Takhle se musela Miruška schovávat, aby ji hned nezapojili do sbírání čajových lístků 🙂
Trošičku (jako sviňa) se nám rozpršelo
A tak jsme toho využili a po výborném obědě plánujeme další štaci.
Zatím to vypadá, že se z Kandy vydáme vlakem do Nanu Oya, potom busem do Nuwara Eliya a odtud na jih, pravděpodobně směr Matara, která je kousek od Mirissy, kde chceme zaplavat s velrybama. (všichni povinně najít na mapě – po návratu bude probíhat přezkoušení a kdo nebude vědět nedostane presenta z cest) 😛
Jo a taky už jsme jenom dva, ostatní (zbylí tři mušketýři) jsou na jihu asi už teď… Snad… Snad se zase potkáme ve středu na letišti. 😉
Miruška zapadla bez problémů
Vždycky mám po vyfoceni problém poznat, co je vlastně originál. Miruška je prostě uzasna chameleonka.
Nebo vlastně lvice. Posuďte sami:
Jirkova návštěva továren na kávu
Mezi ranním a odpoledním rybařením v resortu Bird Paradise jsme si s Danou a Honzou chtěli odfrknout po městě, sehnat nějakou rybářskou výbavu a podívat se na místní zpracování kávy.
Prohlídku továrny nám bohužel Indové nedomluvili. Blíží se prý svátek a výroba je zastavená, protože se stroje čistí. Pak někoho z nás napadlo (myslím, že jsem to byl já), že by mohlo být zajímavé i to čištění a cokoli kolem, a tak jsme si něco vyjednali.
Zážitek z malé místní továrny byl parádní. Dvě ženy tam ručně třídily kávová zrna asi jako Popelka hrách a broky. Pak se objevil samotný majitel továrny, a tak nám všechno o továrně s úsměvem vylíčil. Za odměnu se s námi chtěl vyfotit – se svým synem. K tomu nám domluvil návštěvu další (spřátelené) továrny.
Druhá továrna na kávu už byla jiný kafe. Cestou tam jsme minuli několik ohromných areálů. Do jednoho jsme zajeli. Usadili nás ve vile, která byla zjevně manažerská. Před vilou zahrádka jak z pohádky.
Čekali jsme, kdy přijde nějaký průvodce. Ale místo toho nám po chvíli ukázali dveře. … Dveře vedly do kanceláře samotného pana ředitele. Pan ředitel nám nabídl kávu a přes půl hodiny jsme si povídali – především o managementu.
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. Ředitel ovládá zhruba 10 % indické produkce kávy, z toho jde menší polovina na vývoz – včetně Evropy, kde si kávu praží a prodávají spotřebitelům. Povídal, jak zaměstnává lidi, co je a není problém, jak mu do toho žvaní vláda a tak dál…
Streetfood (=jídlo z ulice)
Před odletem do Indie jsem přečetla spoustu článků o tom, jak se neposrat. 🙂 V každém článku se psalo o striktním dodržování hygieny vč. toho, že určitě nepijte místní vodu ani ve formě ledu v nápojích a rozhodně nejezte místní jídlo dělané na ulici.
Snad to není naše poslední fotka… 😉
(A teď sedíme u moře s drinkem v ruce…)