Poslední den v Indii (před odletem) patřil pro mě jednoznačně mezi ty nejzajímavější. Brzy ráno jsme se s otcem a strýcem nevěsty vypravili na lov říčních krabů!
„Řeku“ tvořil komplex celkem špinavých úzkých kanálků s opravdu minimální hloubkou a minimálním proudem. Kanálky jsou znečištěné odpadem obyvatel okolních domů a chatrčí. Ekologii tady nikdo neřeší. Vyhodit igelitový pytlík kamkoli – na chodník nebo přímo do kanálku – je tady absolutně běžné a normální
V kanálcích byli místy k vidění krabi a tu a tam se mihla nějaká rybka. Někteří z nás krabi hledali a jiní na ně líčili. Lovilo se „na čekanou“ za pomoci síťových nástrah (něco jako čeřen) s přivázanou návnadou nebo se návnada na vlasci aktivně házela zpozorovaným krabům přímo pod nos. Způsoby lovu se daly i kombinovat.
Na lovení krabů není potřeba háček. U obou způsobů se v podstatě čeká, až se krab zasekne klepety do návnady a začne se ládovat. V ten ráz se z vody svižně vytáhne. Když mu to dojde, tak se pustí. Tou dobou už musí být mimo kanálek někde na břehu, kde se dá dohonit 🙂
Lovení krabů dohromady vyžaduje nějakou šikovnost a zkušenost. Od zpozorování po jeho dohonění na souši. Chvilku nás tam s Tomem pozorovaly dvě místní ženy. Zřejmě se dobře bavily, takže nám na oplátku daly kbelík plný jejich čerstvých úlovků.
Před odjezdem jsme si ještě dali místní banán (mimochodem tady mají asi 15 druhů banánů)… A pak jsme si čerstvě opražili místní kešu – na ohni ve slupce. To jim (na rozdíl od industriálního pražení) prý přidává spoustu chutě. Výsledek byl absolutně famózní. Na uhel opálená slupka se rozlouskla (na zemi kamenem) a vyloupl se krásný bílý kešu oříšek 🙂
Od kanálků jsme se odpoledne vydali k moři. Jakmile jsme si užili pár vln, začali jsme na pobřeží sbírat živé mušle. Bylo poměrně zajímavé, jak takovou živou mušli identifikovat mezi hromadami prázdných „skořápek“ a jiného mořského odpadu. Živé mušle se totiž zavrtávají do mokrého písku a při odplavení vln v něm vytváří nenápadné nerovnosti.
Když jsme měli všeho dost, vypravili jsme se domů připravit úlovky k večeři. Paní domu mi dala zástěru a celým procesem přípravy mě provedla 🙂 Vypadala celkem radostně – že mě to zajímá. Že prý ani její dcera (novomanželka) kraby a mušle neumí uvařit. Nabídla mi dokonce, že si můžeme později zavolat, kdybych chtěl něco podobného připravit u nás doma (místo kraba např. krevety).
