Po dnešním náročném programu (rafting + ATV*) jsme opět skončili na střeše v hotelovém bazénu. 🏊
Kdo by si nebyl jistý, tak pěknou romantickou chvilku si udělali hlavně klucí. Západ slunce, bazén, pivko a brambůrky… 👨❤️👨
* o našich adrenalinových zážitcích možná později, pokud se nám podaří přehrát fotky do noťasu… kéž by tu byl s námi nějaký ajťák 🤓
O něco menší designovka než první ubytování, ale asi to přežijem…
Hotely totiž zásadně vybíráme podle toho, jak mají velký bazén. 😀
Teď máme koupaliště na střeše hotelu s výhledem na Chiang Mai (resp. jeho novější část zahrnující kus dálnice a letiště), takže tam praží sluníčko celý den… 🌞🌞🌞
Samozřejmě se zodpovědně natíráme padesátkou a chlorem tu nešetří, tudíž se možná vrátíme ještě o odstín světlejší. ☺
Ondra s Lukášem tou dobou dospávali luxusní vlakojízdu. 😉
Dnes jsme prochodili historické centrum Chiang Mai, kde je hustota chrámů zhruba dvacet kousků na kilometr čtvereční. Byla to zase fuška…
… dokonce taková, že oba chlapci nám odpoledne na pokojích v hotelu odpadli. 😀
Zjištění dneška: Do tuktuku úplně na pohodu i v pěti lidech. Tři pasažéři dozadu a jeden (zpravidla ten nejdrobnější) se pohodlně vejde vedle řidiče. 😉
Selfíčka nám fakt jdou a kluci se strašně „rádi“ fotí. Máme vždy přesně jeden pokus a podle toho to taky vypadá. 😂
Nakonec nám zdrhli a musel nás (Mirušku a Evičku) vyfotit nějakej jinej lipicán. A ptal se, zda jsme z Francie… Po probdělé noci ve vlaku si připadám jak vytažená z popelnice, ale asi to bude jen pocit, když podle pána oplýváme francouzským šarmem 🗼
… a není jím nikdo jiný než spolucestovatelka Evička! ♥
Bohužel trvá na chronologickém nahrávání příspěvků, takže si to teď občas vezmeme aji pěkně retrospektivně. 😉
Úvodní akční fotka zachycuje 2 drsný motorkáře při netrpělivém očekávání zelené. (Superchlapácký helmy si klucí speciálně vyžádali.) 🆒
Po celém dni stráveném mezi památkami z pálených cihel (mimochodem slovo pálených je zde opravdu na místě, protože celý komplex chrámů žhnul neskutečným způsobem) jsme vrátili superrychlé skůtry (pro naše maminky: superbezpečná kola), našli hostel, kde nás nechali za 200 Bathů osprchovat (ve vedlejším hotelu nešli pod 500) a hurá na nádraží na předem objednaný Special Express. Tento noční vlak nás v čase 19:45 až 07:15 přepraví z Ayutthaya do Chiang Mai na severu Thajska.
Kluci od rána marně shání jakoukoli pokrývku hlavy. Klobouky ve velikosti padesáti litrových demižonů maji asi vyprodaný, takže tu zavádí novou módu.
Na tržnici tedy zakoupili mísy na ovoce a nosí je místo kloboučků. Soudě podle reakcí místních se to chytlo. 😂
Update: Hoši jsou větší atrakcí než všecky tady ty rujny. Furt si je někdo fotí. Asi začneme vybírat nějaký poplatek. 🤑
Tak nám místní prozradili, že jsou to mísy na lepkavou rýži. A stály v přepočtu zhruba 18 Kč jedna. Zájemci o tento módní výstřelek, pište do komentářů. 😎
Po ranním stresu, kdy jsme málem nestihli vlak, jsme konečně v dalším bodě naší pouti. A tím je malé městečko Ayatthaya kousek na sever od Bangkoku.
„Ayuatthaya kdysi patřila mezi nejvýznamnější metropole světa a její chrámy zářily na míle daleko. Dnes jsou tu desítky zřícenin, které dávají tušit, jak skvostné to muselo být město.“ Konec citace z průvodce. 🙂
