Na obrázku můžete vidět dojezdovou část skluzavky pojmenované Volný pád. Běžní smrtelníci dojíždí běžně do dvojky, profíci do začátku trojky.
Otázka je jednoduchá: Kam dojel mistr moje maličkost?
Pro poctivé počtáře, kteří na to půjdou vědecky: Musí se jezdit na zádech nohama napřed. Kdyby se mohlo jezdit na zádech hlavou napřed, nemožné by se stalo vcelku lehce dosažitelné.
Včera se Tedík konečně dočkal a po pěti totálně proflákaných dnech u moře nebo nudy v bazénu se dělo něco zajímavýho. Po ranní (nudné) koupačce v moři kolem nás po chodníku profrčel malej kluk na dětské čtyřkolce. Mirušce se rozzářila očička (očividně vzpomínky na thajskou divočinu) a doběhla kluka s tatínkem, zjistila, kde se ty ďábelské stroje půjčují a odpoledne s Tedíkem vyrazila. Amatéra Honeyho jsme raději nechali na hotelu popíjet jeho all inclusive drinčíky. (btw kdo tvrdí, že není rozdíl mezi Pepsi a Colou, tak nemá minimálně půlku chuťových buněk v pořádku)
Tedík vybral stroj. Intuitivně sáhl po červeným divočákovi. ❤️ Všichni sice furt říkají, že je to celej tatínek, ale očividně dobrý vkus zdědil po mně. ❤️ Podél pobřeží Platja de sa Coma vede nádherná, rovná, široká kolonáda s upraveným povrchem, prostě ráj pro malou elektrickou čtyřkolku. Na druhou stranu není nic. Abych byla přesnější vede tam pískokamenitá cesta z obou stran lemovaná džunglí určená pouze pro odvážné pěší turisty.
Kdybyste viděli, jak byl Tedík šťastnej! ❤️ „Čtyřkolka hrabe!“ „Koukej jak přejíždím ty velký kameny!“ „Může projet tím křovím?“ ❤️
Cíleně jsem mu zatajila druhý rychlostní stupeň, abych za ním nemusela v těch skoro 40 stupních utíkat. Jasně, že na to po pár minutách sám přišel, miláček. ❤️ Opravdu celá maminka! ❤️ Pak už jezdil celou dobu jenom na superspeed a já jenom celou dobu trnula, aby nám nedošla baterka nebo to někde nerozšvihal, protože nést ten krám zpátky z džungle do půjčovny by se mi fákt nechtělo.
Na tomto místě bych důrazně doporučila přestat číst těm, jejichž jméno začíná na Ondřej a končí na Letocha, protože po projížďce následovalo občerstvení. Ledově vychlazené z místní samoobsluhy, která POZOR! nespadá pod správu našeho hotelu! Jsme s Tedíkem rebelové! ❤️
Ještě v rychlosti doplním, že po kvalitní projížďce jsme se šli s Tedíkem projít po tý slavný kolonádě podél pláže (tý, co je určená pro jízdu na dětských elektro čtyřkolkách). A Tedík si z ničeho nic vzpomněl na pískový hrad, který jsme pár dnů před tím celá rodina stavěli. A chtěl repeté. A kdo jsem já, abych mu to odmítla? Tentokrát (bez Honeyho) to kupodivu trvalo podstatně kratší čas. No a výsledek dle mého skromného názoru odpovídá tomu, že jsme Ondru ponechali na pospas jeho all inclusive zážitkům v hotelu.
Je za deset deset večer. Chtěl bych vám všem napsat tolik věcí, ale cestopis nejvyšších kvalit, jako je ten náš, neunese nekvalitní texty. Nebo, nedej bože, moje noční můra, nekvalitní humor! Nelze tedy jinak, vypíchnu opravdu jen to nej nej nej.
Balkonová záhada
Ráno jsme našli vyfouknutou želvu na balkóně. 🙁
Máme několik teorií, jak se to mohlo stát:
A teď babo raď, že? Mimochodem jsme zjistili, že taková želva stojí 33 éček! To je dost drahý špás, když ji pak necháte omylem na balkóně a nevšimnete si, že tam na ni číhá krokodýl.
Šílenství graduje
Nebudu se ptát, zda jste zaregistrovali tu nehoráznost, kterou provedla moje milovaná manželka. Všichni blogísek sjíždíte každých pár minut, takže už o tom víte a pohoršili jste se nad koupí koly stejně jako já.
Těžko si to představit, ale situace neskutečně graduje do kolosálních rozměrů! Moje prozatimní manželka šla ještě dál. I když jsme jí to výslovně zakázal a ještě k tomu napsal komentář, že se to nesmí stát, tak se to stalo!
DNES SI PŘI NAŠEM ALL INCLUSIVE POBYTU KOUPILA VODU!!!!!!!!!
VODU!!!! ZA PENÍZE!!!! UTRATILA 0.75 EUR ZA VODU!!!
To je ta tekutina, která mě málem včera složila do kolen! Dovolenou spolu nějak doklepeme, ale v Praze to bude velké řešení!
Ztracená manželka
Ne, ještě to není jak si myslíte. Jak jsem psal, vyřešíme to až v Praze. Manželku jsem ale opravdu dnes ztratil. Při odchodu od bazénu nebyla na lehátku, tak jsme šli s Tedíkem na pokoj a nebyla ani tam. Její mobil byl v tašce, kterou jsme přinesli od bazénu. Poslední náš rozhovor byl před půl hodinou, že jde na záchod.
Co teď, říkal jsem si. Se ztraceným dítětem je to jednoduché. Běžíte na recepci, během toho voláte 112 a ještě všem zběsile cestou ukazujete fotografii. Pak ho najdete za rohem na dětským hřišti a vše je zase v pohodě.
Ale jak se řeší ztracená manželka? Nahlašuje se? Řeší to vůbec na recepci? Má se to řešit hned, nebo raději v klidu až po dovolené? Po tom fiasku s koupenou vodou, je to myslím jasné. Rozhodně raději v klidu po dovolené, hned co bychom se s Tedíkem vrátili z hor v zimě, někdy kolem roku 2030.
Ztracená auta
Jo, fakt, dvě ztráty v jeden den. Manželka se „bohudík“ našla, to jsem měl asi zmínit v té předchozí části.
Ale že se najdou i auta, tomu jsme moc nevěřili. Totiž byli jsme na večeři a Tedík tam měl tři auťáky. A když jsme končili, měl najednou nula auťáků.
Koukali jsme všude. Hledali pod stoly, nad stoly, u pití (kde je voda zdarma!) i všude u jídla. A nic. Ani náznak jediného auta. Už jsme si mysleli, že asi žádná auta neměl a šli na pokoj.
Tam jsme auta přepočítali a fakt chyběla tři auta. Neměli jsme odvahu to říkat Tedíkovi před spaním, vlastně jsme to chtěli zatloukat do konce dovolené (té zimní). Jak všichni rodiče znají, bylo by to peklo na zemi.
A tak šel spát s pocitem, že má všechna auta. Po usnutí Tedíka Miruška sprintovala na recepci do ztrát a nálezů. Cestou viděla uklízečku v restauraci, tak na ni vlítla a co myslíte? Auta byla na světě! Nechápeme jak nebo proč, ale měla je schované v šuplíku. Očividně se tu nekradou jen želvy.
Nejlepší na konec
Možná jste se tomu smáli, možná jste tomu nevěřili, možná jste mě měli za blázna. Ale už je to venku, za chvilku to bude znát celý svět!
Tedík před spaním koukal ven. Máme výhled na velkou část aquaparku s částí pro dospělé i malé děti. A z ničeho nic pronesl, cituji: „Už zavřeli vodu na minigánech“. Nekecám! Takhle! Moje srdéčko zaplesalo, už to používá můj synek.
Nenuceně, aby to nevypadalo s přílišným nadšením, jsem se zeptal, kde to slovo slyšel. A to neuhodnete! Prý to slyšel v obchodě! Fakt! Už si o tom dnes povídají místní. Zítra to bude po celém Španělsku a do konce týdne počítám s Evropou.
Na letišti v Praze na nás bude čekat řidič limuzíny s cedulí „Ten co vymyslel úžasné minigány“.
První větu na Marsu ještě piluji, ale pracovní verzi už mám: „Je to malý minigán, ale velký skluz pro lidstvo.“ Pak se sklouzne po minigánu, zabodne vlajku s mojí fotkou a udělají tam z toho nějaké skromné rituální místo, třeba o rozloze 666 km2. Jak říkám, je to pracovní verze, tak mě prosím neduste na detailech.
Hotovo, krásnější zakončení už nikdy nikdo nenapíše.
Je za deset jedenáct. Ukrojili jsme hodinu naší dovolené, abychom uspokojili ty miliony fanoušků nás i minigánů ❤️ a teď už běžím do postele.
Miruška měla dneska dovolenou. Jako vopravdickou. Dostala jsem na dopoledne propustku k moři. Jakože sama!
Tedík v noci plakal, že ho bolí hlava a lehoulince kašlal. Jako zodpovědní rodiče jsme se v jednu ráno usnesli, že další den aka dnešek bude klidnější. Ale ráno už byl Teďour úplně dobrej a předpověď hlásila ideální počasí (okolo 30 stupňů, polojasno a mírný větříček), takže jsem naznala, že to nic není a pokračujeme normálně naplno. #matkaroku Naštěstí má Teo rodiče dva a jednoho dokonce rozumnýho, takže kluci si spolu naordinovali odpočinek u bazénu a já musela k moři vyrazit úplně sama samotinká. #chudinkaMiruška
A teď už konečně ta slibovaná lušťovka: Co úplně nejhoršího jsem mohla provést na naší all inclusive dovolené?
Velká jídelní výhra
Začnu all inclusive jídlem, protože to je jistě jedna z nejvíc zajímavých linek naší dovolené. A začnu hned vítězoslavně – s vejcaři jsem vyhrál! Vejcaři jsou ti kuchtíci, kteří chystají vajíčka.
Jak jistě víte z opakovaného čtení všech příspěvků, první vejcař vydržel dva dny, další se fakt snažil a dřel, ale dnes tam byl zase nový. Takže už je musí střídat každý den a beru to jako vítězství na plné čáře.
Nechci mít na svědomí zavření hotelu, takže toho posledního jsem hodně šetřil a dal jen dvě oka. Totiž je jasné, že vejcaři to nezvládají a dávají výpověď. Když si všimnou velké fluktuace vejcařů i jiní kuchaři a zjistí důvod, začnou taky dávat hromadně výpovědi.
A velké fluktuace celé kuchyně si všimnou všichni ostatní. Nikdo pak nechce pracovat v místě, kde se tak střídají kuchaři, protože se jim furt mění styl vaření a nemají v práci žádnou jistotu v jídle. No a to se samozřejmě rozkřikne po celé Mallorce a hotovo – nikdo tam už nebude chtít pracovat – hotel se zavře.
Neuvěřitelná jídelní prohra
Moji nejbližší na to nemají. Musím si to přiznat. Dovolená se nám neskutečně prodraží, protože nebudou mít zásoby na dalších 14 dní po návratu. Miruška má furt plný talíře zeleniny a Tedík dnes skoro ani nešel na večeři, prý nemá hlad!
Ani takový drobnosti jako máslo neumí využít. Miruška si úplně v klídku namaže toust půlkou másla. Půlkou másla (jsou to taková ta másla v malých baleních) na celý toust. Už jsem rezignoval a ani jí neříkal, že na jeden toust patří jedno máslo a pak tuna marmelády nebo něčeho jiného.
Nenutella
Jelikož Miruška zákeřně odmítá jíst jak utržená ze řetězu, musím na ní zákeřně prásknout, že za celou dobu neměla ani jednou Nutellu! Čtyři snídaně jsme absolvovali a nic. Já si toho všiml už na první snídani, ale nechtěl jsem hned tropit scénu a kazit dovolenou.
Doma musím Nutellu schovávat, jinak ji tlačí po kilech, ale při all inclusive si nedá? Už ničemu nerozumím!
Nutellu tu mají ve dvou kýblech, člověk si ji nandává pomocí obrovské páky jako ze studny a teče krásně proudem. Já to musím vědět, po každé snídani u těch kýblů stojím a tlačím. Páku i třeba deset lívanečků s Nutellou. Nebo spíš Nutellu s deseti lívanečky.
Až dnes! Konečně ji vidím přinést toust s Nutellou! Snědla to a prohlásila, že to není pravá Nutella. Jak kdyby na tom záleželo. Vypadá to jak Nutella, chutná to skoro jak Nutella, tak to přece tlačím jako Nutellu!
Vodní výhra
Jak jste už zase byli seznámení, Miruška pije vodu a já poctivě limonádíčky. Mají je tu na každém rohu, vždycky mě ty automaty volají, když jdu kolem, takže se nedá odolat.
No dnes jsem měl hroznou zkušenost se suchou vodou. Ležím si tak na lehátku, pohodička a přišla Miruška a podává mi kelímek s pitím. Moc dobře ví, že suché vody bych se nedotkl, ale přesto mi jednu přinesla.
Koukám na to, čekám, co mi k tomu řekne a nic kloudného z ní nevypadlo. Tak jsem se zkusil napít, jestli to třeba není jen maskovaná limča. A opravdu jsem pozřel několik loků suché vody. Jen tak tak jsem to ustál a situaci zvládl.
To bylo pozdě odpoledne. A k večeru to hned mělo následky! Všechny dny trávíme stejně, koupačka, all inclusive, spaní na špatných postelích. Vůbec nic dnes nebylo jinak, kromě napití té vody. No a večer, už za pár hodin, mé tělo okamžitě reagovalo. Začala mě bolet hlava! Ale fest!
Rychle jsem utíkal k limonádám a hltal je jak o život, abych tu vodu přepil a situace se pak docela uklidnila. Rozhodně už ale tyhle experimenty se zdravím nehodlám absolvovat. Je nad slunce jasné, že když pár loků toho jedu způsobí bolest hlavy, větší dávka by mě odstavila do konce dovolené!
Tohle tedy považuji za výhru, protože bylo vědecky naprosto exaktním pozorováním dokázané, že pití limonád udržuje tělo v pohodě a dobré all inclusive kondici.
Něco mimo all inclusive
Kromě jídla a pití tu děláme i jiné věci. Dnes to bylo takové klidnější, ale v bazénu byla sranda veliká. Jak jste si přečetli v minimalistickém příspěvku, povedlo se nám šikovně sehnat pár nafukovaček. Lidi to tu nechávají, když odjíždí, všude se tu válí kruhy a zvířata (jednorožci, želvy atd.).
No a my jsme takhle získali i želvu. Mega velkou nafukovačku, kterých jsme tu viděli spoustu, takže i kdyby náhodou byla někoho stále přítomného, alias jsme ji čórkli, nedá se dokázat, že je to ta naše.
S tímhle klidem si takhle blbnu s Tedíkem v bazénu na želvě. Když najednou vidím na vedlejší cizí nafukovačce, že je podepsaná! To mě doteď nenapadlo, že se dá podepsat! Taková podpásovka!
Okamžitě zkoumám želvu! Je na ní malinkaté H napsané propiskou. V mžiku jsem viděl nejčernější scénáře. Přijdou policajti, vezmou želvu i s Tedíkem, který na ní zrovna byl a my s Miruškou budeme muset trávit dovolenou sami.
Jak bychom si užili ten čas bez našeho synka! Ježděním na tobogánech? Koukáním na filmy místo uspávání? All inclusive snídaní, obědem a večeří bez odmlouvání? No FUJ! To bychom nikdy nechtěli! To by byla jasná „prohra“!
Okamžitě jsem začal mazat háčko a po pár minutách intenzivního tření želvy je tam už jen šmouha. To ho vezmou maximálně na pár hodin na výslech, což snad s Miruškou na tom lehátku sami zvládneme.
Až ho pustí, vezmeme ho hned na minigány (už jste se báli, že to super slovo nepadne, co?) a za pár let si na to ani nevzpomene.
Kdo mě trochu zná, ten ví, že nemám ráda zbytečně moc věcí.* Ok, po pravdě nesnáším přeplněný šuplíky a haldy krámů všude, kam se podíváš.** Proto, když včera Ondra nesměle navrhnul, že bychom mohli Tedíkovi koupit nějakou nafukovací blbost do vody, byla jsem dost proti. Po chvíli handrkování u bazénu (kdy mimochodem vyšlo najevo, že to nemá být tak úplně pro Tedíka, ale pro tatínka) k nám přistoupil chlapeček s nafukovacím kruhem pod paží a zeptal se: „Do you want it? We are leaving tomorrow.“ (Chcete to? My zítra odjíždíme.) Honeymu zasvítily očička, popadl kruh a oznámil Tedíkovi, že tohle je jeho nový vodní dopravní prostředek. Oba mi zmizeli z očí dřív než bys stačil říct Allinclusive.
Tím by mohl příběh skončit, ale Honey je koumák a Čecha nezapře, takže mu záhy došlo, že všechny ty opuštěný nafukovací kraviny kolem bazénu jsou pozůstatky od lidí, co už odjeli… Držte mi prosím palce, ať Tedík v hlavě udrží informaci o tom, že jsou ty věci jenom půjčený a zůstávají na Mallorce.
*Tímto zdravím Tedíkovi babičky, který jsou dycky úplně nešťastný, když jsou u nás a mají něco vařit v mojí naprosto dostatečně vybavené kuchyni. 🙂 Díky, že už to řeknete dycky jenom jednou a už u toho neobracíte oči v sloup. Jak se říká, člověk si po čase zvykne na cokoli. ♥
**A zdravím i oba dědečky a všechny jejich garáže, dílny a sklepy, kde se již nedá pohnout. ♥
P. S.: Kdo touží po nafukovacím suvenýru, dejte vědět do komentářů preferovaný tvar a velikost. 🙂
Včera jsem nic nestihl napsat. Byl jsem přežranej z all inclusive. A taky jsem musel účtovat kontrolní hlášení. Ano, vyměnil jsem naše věrné fanoušky za práci a jídlo. Ale to nevadí, je vás tolik, že i když vás pár odpadne, nebude to mít vliv.
Úterý dopoledne
Začalo to snídaní v místě, kde ji máme all inclusive. Kuchař přes vajíčka, mi je rovnou nakládal na talíř, hned jak mě viděl. To mě lehce překvapilo, asi mě chtěl odradit, že dnes je na mě připravený lépe. Musel jsem si jich teda dát víc než v pondělí. Tohle poměřování pindíků prohrát nehodlám, snad ho to psychicky nepoloží.
Po snídani jsme se chtěli vydat all inclusive autobusem na pláž. Mažeme se opalovákem a bylo to moc fajn. Uvědomil jsem si, že poprvé v životě jsem na all inclusive dovolené a poprvé v životě nejsem spálený po prvním dni! Ten čas strávený u jídla očividně má smysl!
Úterý oběd
Moře bylo v pohodě, je tam přesně akorát pozvolný vstup, takže pro Tedíka super. Vrátili jsme se akorát před obědem a pak se stalo něco divného. Během oběda jsem nedal 7 chodů. Jen šest. 🙁 Jsem ostuda, vím. 🙁
Hned však odvrátím pozornost na mou manželku! Ta se totiž přiznala, že pije furt jen vodu!!! Suchou vodu! To je vrchol všeho! Máme tu mraky limonád s tunami drahého cukru a ona pije vodu! Jí zeleninu a pije vodu, kde to jsme? Na běžné dovolené? Ne! Jsme na all inclusive! Už to nebudu dál rozebírat, jistě si o ní uděláte všichni obrázek sami.
Úterý odpoledne
Čachtali jsme se s Tedíkem v bazénu a hráli běžné hry na „tady máš suchou kšiltovku, je zrovna vytažená z vody“, jak už to tak s dětmi bývá. Když v tom najednou začali zavírat celý jeden bazén s minigány (tak veselé slovo použité při tak smutné události)!
Když jsem si pár minut předtím prdnul do vody, nečekal jsem, že to způsobí zavření bazénu na celý zbytek dne. To víte, tak rychlý náběh na all inclusive je pro tělo těžká zkouška, někdy to prostě ujede.
Úterý večer
Ty tři týdny, co jsme tady, nám dávají zabrat. Člověka hodně vyčerpá být furt u jídla nebo blbnout v bazénu. Tedík snědl na večeři housku s máslem! Čí je to děcko? Kdo ho vychovává? Doma chce k večeři čtyři chody (nekecám, čtyři chody!) a tady all inclusive houska s máslem?
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Konečně jsme přišli na to, jak zařídit, aby doma jedl méně. Vždycky mu řekneme, že to jídlo je all inclusive. Pak si dá pár soust a hotovo. Ušetříme pár stovek na každém jídle.
Středa dopoledne
Když jsem si šel dát vajíčka, byl tam nový kuchař. Ten předchozí to nejspíš nerozdýchal, ale dobře instruoval nového. Volský oka měl nachystaný ve třech vrstvách nad sebou. Dal jsem si 5 ok, tohle bude tuhý boj!
Jeli jsme zase k moři a postavili hrad. Miruška tvrdila, že bude mít tři patra, ale asi hlady nevidí, takže to dopadlo jak to dopadlo. Jasný důkaz, že ta zelenina není na all inclusive vhodná!
Středa oběd
Tedík furt moc nesní. Dá si pár soust a pak trucuje. Tentokrát to ale vylepšil. Jen tak se zvedl od stolu a šel pryč. Mysleli jsme, že bude trucovat o kus dál, ale nic takového. Klučina má pod čepicí, namířil si to rovnou k dezertům, vzal talířek a začal si sám nandávat. Konečně mi začíná dělat s tím jídlem radost!
Taky nám pod stolem proběhl šváb. Žádný tintítko, měl tak 4cm, bál se ho i pán s koštětem, kterýho tu asi mají na jejich likvidaci. Jestli si někdo myslí, že kvůli tomu budu trávit míň času v restauraci, šeredně se mýlí! Brouci k jídlu jsou v kurzu, beru to jako ten pravý gurmánský požitek.
Středa odpoledne
Tedíka to hodně bavilo v bazénu, pěkně si sám hrál. Zaujal jsem tedy velmi příjemnou polohu vleže ve vodě. Hlavu opřenou o břeh, abych skvěle viděl na Tedíka, jinak celý ponořený, abych se neupekl. Takový mini ráj vedle minigánů (konečně krásná věta hodná tohoto slova).
Mělo to jedinou vadu. Byly tam děti. Křičely, běhaly, cákaly a dokonce, když to fakt přehnaly, tak mi spodní lalůček uší ošplouchla vlnka.
Jak by řekl klasik Jára: To si tak jedete na dovolenou v rezortu pro děti a jsou tam děti. 🙁
Nový objev od bazénu z pozdního odpoledne popíše prý Miruška ve svém příspěvku. Já jen v rychlosti řeknu, že mám kompletně spálená kolena. Až třetí den u moře, to je velký zázrak!
Ještě dodám takovou milou ukázku našeho milého manželství. Vykládala mi moje manželka, že poznala, když jsem se ráno vrtěl v posteli, že už nespím. A měla pravdu. Zhruba od šesti jsem se převaloval, potřeboval jsem čůrat, ale nechtěl jít kolem spící Mirušky ve vedlejším pokoji. Tak jsem trpěl. A ona trpěla taky, protože jsem jí tím vrtěním budil. Ale i tak, protože mě má ráda, mě pak nezabila se slovy „proč jsem sakra nešel na záchod“. Není to krásné? Takhle pro sebe trpí jen ti nejvíc zamilovaní. :-*
Po těch letech jste jistě vyšli ze cviku. Začneme tedy lehounce, ať se dostanete do formy.
Kdybyste si nebyli jistí, fotka hodně napoví!
Ráno jsme se lehce zdrželi a byli na all inclusive snídani až zhruba 15 minut po otvíračce. Je to trochu moje vina. Po zavření pokoje jsem měl vzít Tedíka a utíkat s ním před restauraci, abychom tam byli první. Místo toho jsem ho nechal jít samotného a objevovat svět. Hned se ukázalo, že někdy ty nové způsoby výchovy prostě nejsou nejlepší.
Bylo to takové krátké objevování. Tak nějak všichni chtějí dovolenou bez nehod, průšvihů či nedej bože zranění, že? No tak my jsme to první den vydrželi celých 8 metrů od bydlení. Abych byl přesný, Tedík to spočítal při druhém pokusu dojití na snídani na 21 kroků.
Objevoval krásy místního obrubníku, sklouzla mu noha a odřel si palec. Na ruce. Samozřejmě spousta pláče, museli jsme se vrátit to zalepit a i podezření na zlomeninu vyvrátit, jelikož s tím nechtěl vůbec hnout.
Pláč ale i přišel vhod, protože jsme tím vraceli pozdní noční příchody sousedů minulou noc. Bylo to vlastně i důležité, aby všichni věděli, že my máme taky svoje zbraně. Jestli oni budou dupat v noci, my budeme řvát na celé kolo brzy ráno!
All inclusive snídaně
Pojďme ale zpět k tomu důležitému – naší první all inclusive snídani v životě. Počtem chodů vás nebudu obtěžovat, ať nemáte moc slinu. Dobře, bylo jich 7. Pochutnali jsme si královsky. Když jsem šel počtvrté kolem vajíček, tentokrát jsem oproti předchozím třem situacím jen fakt šel kolem, pán za pultem se nějak opotil a začal přepočítávat počet vajec, které mu zbývají. Až když pochopil, že se tam nezastavím, vypadal dost klidněji.
Obecně to byl vcelku vydařený all inclusive start. Mírně zklamal Tedík. Asi zatím nechápe, že se to vždy musí všechno sníst a tak nějak jí snad ještě míň než doma. Možná je to tím vedrem, budeme ho muset víc držet v klimatizaci, aby se trochu vyšvihnul na oběd.
Tobogány
Po snídani jsme šli na tobogány. Trochu zklamání, že velké jsou od 120cm a Tedík má jen 114cm. Plavčíci byli neúprosní, takže jsme šli na minigány (je to pořád vtipný, jak jsem to včera spojil, že?). Tam se nám líbilo hodně, plavčík na nás pískal až zhruba za 30 minut, což je moc pěkný čas. Nechápu, proč se mu nelíbilo, že jsem na vodní trampolíně vedle zhruba pětileté holčičky. Vždyť by stejně doletěla jen do vody, která byla všude kolem.
Tobogány pro dospělé jsme také okusili. Prvně s Miruškou takový účko, kde chvilku letíte skoro volným pádem. Ano, ten křik, co jste slyšeli v ČR, byl od ní. Nedbala na slova plavčíka „it’s fun“ a prostě to celé nesmyslně prokřičela.
Nejlepší dojezd
Já jsem si pak sám dal klasický tobogán, ve kterém se ale jezdí na nafukovacím kruhu. Nečekal jsem od toho moc, vypadalo to pomalé a nudné. A nijak jsem se nespletl. Zhruba po 5 metrech jsem se sice otočil a zbytek jel pozadu, ale nuda šílená.
Ovšem dokud jsem nedojel do cílového bazénku.
Nějak se stalo, jak jsem jel pozadu, že jsem se prakticky na místě zastavil hned po dojetí. Zkuste si představit zastavení přes sto kilo krásné živé váhy na místě. To jednoduše nejde. I tak kruh sice stál, ale já pokračoval polosaltem vzad dále. Během letu jsem hlavou do něčeho praštil a díky tomu i šikovně dvojnásobně kousnul do jazyka.
Ještě před dosaltováním jsem si ovšem uvědomil, že dojezd kontroluje taková šikovná plavčice. Seděla hned vedle, horší dojezd nejspíš nikdy neviděla. Fantazie mi hned jela na plné obrátky – bude mě zachraňovat šikovná plavčice!
Tak jsem ležel nějakou dobu polomrtvej ve vodě a čekal, až se nade mnou ta bohyně skloní. Dávala si nějak na čas. To si určitě chystá své nejlepší triky, říkal jsem si. A furt nic. Po zhruba dvou věčnostech jsem se zvedl, koukám na ní a ona čumí jinam!!! Prošvihla svou životní akci! Mohla zachránit frajera z nejhoršího dojezdu, o kterém se mohlo psát v novinách a ona koukala mimo!
Neskutečné! Naštvaně jsem vstal a odcházel. Sáhl jsem do vlasů, jestli mi neteče krev, abych jí to mohl jít dodatečně ukázat a vytmavit. K mojí smůle nic, ani kapička. Zoufale jsem ještě ochutnával jazyk, ale ten taky bez krve. Jakože z toho fakt nic nebylo. Jediná holčička, která čekala na kruh a celé to viděla, se vyděšeně zeptala „are you ok“. A to bylo celé dívčí zachraňování. 🙁
A pak jim věřte, že holky můžou dělat chlapskou práci. Být tam nějaký borec, tak už mám jeho jazyk v krku a společně se fotíme do časopisu „Přežili zázrakem“. Někdy člověk má fakt neskutečnou smůlu. 🙁
All inclusive oběd
Byl výborný. Už jsem říkal, že je tu jídlo fakt dobré. Kdyby se tu stavil na sváču třeba král Anglie, vůbec bych se nedivil. Kupodivu tu totiž mezi turisty je nejvíce slyšet angličtina. Asi mají nějaký meziostrovní program na levné dovolené, jinak to moc nedává smysl.
Jistě čekáte číslo, bylo to tedy zase standardních sedm chodů. Tedík furt slabota, asi nechce přepálit start. Snad se rozjede a neudělá v závěru ostudu. Stačí, že Miruška už ji dělá. Naložila si 2x talíř zeleniny. Asi nemusím ukazovat, jak jsem měl oči v sloup, když přišla s tím druhým. Všude tolik drahých dobrot a ona si dá to nejlevnější co najde.
Klidné odpoledne
Tedík měl slíbeno, že si může koupit suvenýr z dovolené. Koupil angličáka. Byl aspoň zcela unikátní pro Mallorcu. To nemůžu říct. Audi TT RS za 1.8 éček a ještě to ani není hot wheels.
Po nákupu jsme šli na druhou stranu resortu zkoušet ještě nevyzkoušené minigány (neskutečné, jak to slovo baví!). Kluk se otrkal a začal je pořádně sjíždět, takže jsem s ním kupodivu jel asi jen osmdesátdevětkrát. Zbylých stotřicet jízd si užíval sám. Šlo mu to dobře, musel jich stihnout co nejvíc, tak poctivě předbíhal, odstrkoval ostatní a já se díval jinam, aby si ho někdo nespojil se mnou.
Skoro klidný večer
Dali jsme si večeři a nic neplatili. Máme tu totiž all inclusive, víte? Miruška příště bude sedět jinde, dala si zase zeleninu. Tedík doma běžně chce čtyři chody na večeři a tady se v tom zase jen pošťoural. Jestli to takhle půjde dál, budu muset přejít na chodovou desítku, aby se to trochu vyplatilo. Člověk by čekal podporu a jeho nejbližší ho v tom nechaj takhle máchat.
Cestou z večeře jsem šel napřed trůnit. Zhruba v půlce akce slyším brek. Ano, Tedík. Bere tu hlukovou výstrahu fakt vážně, takže posledních 21 kroků před ubytováním zase spadl na úplně stejném místě. Odřel si stejnou ruku a přidal k tomu teda navíc pár zapíchnutých trnů. Všichni si tutově budou dávat majzla, protože tohle nemůžou překonat. A jestli to jen zkusí, pošleme hned kluka, ať se v klidu projde kolem!
To je tak zhruba dnešní shrnutí. Zítra jdeme na pláž, to jistě bude pohodička.
Si chceme užívat místní all inclusive.
Nebo přemýšlíme o Mallorce.
Nebo čekáte na nový příspěvek na tomto nejlepším cestovatelském blogísku, který jste kdy navštívili.
A denně sem chodili a každý večer se modlili a každé ráno doufali a občas i nějakou oběť bohům poslali. Jen aby se tu něco objevilo, že? Že!!!
No tak jste se dočkali. Už jsme nemohli ignorovat ty desítky dopisů denně. Pošťačka nás vyloženě prosila, abychom už konečně někam vyrazili, i to all inclusive prý zaplatí. Hlavně ať už táhneme. Do teplých krajů za pohodou a klídkem.
Vybírali jsme dlouho, celý dva poctivý večery jsme tomu obětovali. Parametry jsme měli skromné: all inclusive, let v rozumný čas, délka letu do 3 hodin, tobogány (hodně tobogánů) a nemuset prodat ledvinu, abychom to uplatili.
Mallorcu už jsme prozradili, teď info o hotelu:
To je o hotelu asi nejdůležitější. Je teda cca 2km od moře, ale my máme all inclusive, takže na moře stejně nebude moc čas. A navíc tam jezdí furt autobus zdarma.
Co bych tak ještě dodal. Koupili jsme si velkej kufr, který nám přišel trapně předčasně už 20 hodin před odletem. To způsobilo, že jsme naprosto šprťácky měli prakticky vše sbalené už večer předem. Jakože nulový stres v den odletu prostě. Žádná cestovní horečka, až to vyvrcholilo nejtrapnější situací, která se nám kdy stala při odlétání.
Ani nevím, jestli to zde rozebírat, abyste neměli strach, jestli třeba nestárneme. Je to takové choulostivé a lehce nepříjemné. Nicméně, když jste tak dlouho čekali na nový článek, asi se nemůžeme nepodělit. Prostě jsme měli koupené parkování na letišti. Ne, to ještě není ten trapas, i když i to už na něj aspiruje, že jsme měli parkování koupené předem.
No a to parkování jsme měli koupené od 13:00, což bylo tři hodiny před odletem. A teď to přijde, raději se posaďte. My jsme tam přijeli pět minut předem! Jakože fakt! Předem! 12:55 jsme stáli trapně u závory. A modlili se, jestli už nás tam pustí. Opakuji, před začátkem jsme tam stáli. Chápete? Ne? No my taky ne. Nepřijeli jsme 5 minut před odletem, ale 5 minut před koupeným parkováním.
Jasný, trochu jsme vám tím nahráli na smeč, budete se nám smát celou dovolenou, jak jsme trapní, že? Ale asi nám to nebude moc vadit. My máme all inclusive a s tím člověku nevadí nic.
Na úvod to snad stačí. Když bude prostor a nebudeme zrovna na all inclusive, zkusíme zase něco napsat.
Dobrou noc všem a nechte si zdát třeba, že nemusíte týden v kuse vařit. My si to zatím budeme all inclusive žít.
