Jönköping -> Stockholm

Ráno ukázal radar krásné počasí. To nemůžu říct. Mělo neskutečně chcát velkou část cesty do Stockholmu.

Nebyla jiná možnost. Holky musely oželet úžasné cestování na motorce a vzít zavděk hromadnou dopravou. Chlapci nasoukaní v nepromoku pak sami hurá do víru dálnice.

Při snídani jsme hledali bus/vlak do Stockholmu a vždycky nám to ukázalo jen cestu busem do Nässjö a pak vlakem přímo do Stockholmu. Vypadalo to jako jasný plán bez vad na kráse.

Abychom nezabili celý den, holky se během 10 minut sbalily a utíkaly, opravdu utíkaly, na bus. Doběhly s předstihem, zjistily, že platit se dá v buse kartou. Vše bylo v pohodě. Přijel bus, řidič řekl, že platit se tam nedá.

Následně ale hned dodal: Dnes je váš šťastný den, vezmu vás zdarma. A opravdu je vzal zdarma. Mají s ním i pěknou fotku.

To byla samozřejmě velká vzpruha do budoucích hodin, protože hned první člověk jim udělal radost a oznámil jim šťastný den.

Mezitím jsme se Zbyňkem během půlhodiny sbalili zbytek věcí a taky už byli skoro na cestě.

Pršelo. Všechno jsme měli na motorkách, když od holek z Nässjö přišla zpráva, že všechny vlaky až do večera jsou plné. A cena je cca 5000 Kč a z Jönköping, ano to je to místo, ze kterého ráno odjely, jezdí levné busy.

I vydaly se zpět. Radostí byly bez sebe. Z každé jejich zprávy číšilo štěstí, které jim predikoval pan řidič.

To my už ale museli vyrazit.

Chcalo a chcalo. Asi tak hodinu a půl jsme jeli v dešti a 11 stupních Celsia. Neviděli dál než na pár desítek metrů. Nepromoky jsme přejmenovali na promoky. Třeba mně po cca 20 minutách začal téct čůrek vody na pinďoura. S vidinou dalších hodin v dešti je to vyloženě skvělé zjištění.

Zastavili jsme po nějakých 120 km na první pauzu. Holky dělaly srandu, že místo do Stockholmu se vrací do Kodaně. Všichni jsme se neskutečně bavili!

Zbytek cesty už nepršelo. Ale bylo to horší než v dešti. Zbyněk se totiž nudil a začal zpívat. Nebo říkat ujetou vzdálenost po sto metrech. Chybělo málo a dojel jsem do Stockholmu sám. To by nikdo nikomu nemohl vyčítat, kdyby mu náhodou někdo kopnul do motorky a on se pěkně vykotil.

Jen díky mé poctivě trénované trpělivosti (děkuji sluníčko beruško Miruško) se nestalo nic vážného.

Přijeli jsme na ubytování. Čekali jsme apartmán s dvěmi ložnicemi.

A byl to apartmán s jednou místností v podobě ložnice/obýváku/kuchyně. V místnosti byla jediná povlečená postel a rozkládací gauč.

Někde se stala chybka. Volali jsme, že si to někdo odskáče, protože objednávka byla na 4 lidi. A ještě během telefonátu našli další peřiny a povlečení ve skříni.

Ehm, chyba se stala někde při objednávání. Na objednávce je moje jméno, ale já všechno popřu. A ta cena taky nesouhlasí!

Holky, jak měly šťastný den, to vzaly v telefonu v pohodě. Jen nám řekly, že za 15 minut musíme být na autobusáku vzdáleném minut 20 a společné bydlení bylo schváleno.

Jeli jsme jak draci. Otáčeli se přes obrubník přímo před policií, jen abychom tam byli včas. Holky jsme našli v restauraci.

Jé to bylo radosti. Nadšené z výletu do Nässjö a 6 hodin v buse nám skočily kolem krku. Uvědomovaly si totiž, že jsme pro ně podstoupili obrovskou oběť, když jsme jeli tak dlouho štreku v tak hrozných podmínkách.

Po večeři jsme vyrazili do města a tady je důkaz, že nás pořád mají rády. Pěkně se k nám tulily na lvech:

Ano, můžete si všimnout, že je tu docela zimenka. Miruška v čepici, já půjčený šátek, protože jak jsme rychle jeli z ubytování, nestihl jsem se ani obléci!

Pochodili jsme kus centra a rychle zpět na ubytování. Bylo už jen 15 stupňů, já jen tričko a kraťase a 20 minut na motorce před námi. Miruška tedy znovu ukázala, jak moc mě ráda a půjčila mi svoji motobundu. Ta mi sice byla malá, ale do rukávů jsem se vešel.

Den jsme zakončili ve stejné restauraci jako včera. Akorát samozřejmě o 350 km jinde. Dali jsme stejné jídlo jako včera. A je nám dobře. A máme se moc rádi.