Tentokrát dvě najednou. Začínáme lehčí.
Proč se tento strom jmenuje Kanónová koule?
A trošku těžší: Na co se používají plody tohoto stromu?
Nápověda: V jídle i ve sprejich.
Chaturmukh Basadi a Karkala Jain
Asi nejkrásnější výhled ze všech. Za námi je chrám Chaturmukh Basadi. Mracime se do sluníčka a zároveň koukame na Karkala Jain – chrám s jednou z největších soch z jednoho kusu kamene.
Jen v Indii …
Krátký popis včerejšího večera:
- V rámci lokální svatební tradice se manželé a přátelé ženicha polévají kokosovým mlékem. Všichni zúčastnění pěkně dostanou misku s mlékem a popatlají vám obličej, vlasy, ruce a nohy. Když nemáte tričko, jako já, jste od mléka i všude na těle.
- Následně se musíte osprchovat. Jelikož nás bylo celkem šest, berete útokem i všechny sprchy příbuzných v baráku. Já jsem vyfasoval sprchu babičky od Anushy (není to vlastně babička, je to manželka bratra táty Anushiné mámy, ale říká se jí babičko). Můžete mi věřit, že kokosové mléko drží na těle fakt fest a musíte se vyloženě drhnout, což je super, když máte spálená ramena 🙂
- Jako třešničku na dortu zjistíte, že kalhoty, které jste si chtěli převlíct, jsou právě v pračce, takže Miruška sehnala kraťasy od ženichova táty. Jen ten má totiž pořádnou chlapskou postavu. (Mmch ty kalhoty v pračce byly Mirušky, ale jsou takové volné, tak jsme doufali, že by mi byly 🙂 )
Abych to shrnul: Jste polití kokosovým mlékem, sprchujete se u babičky, která není babičkou a následně nosíte kraťasy ženichova táty.
Zbožňuji Indii 🙂
Malovaci fotohádanka
Kdo bude mít krásně pomalovanou ručku? Nápověda: Anusha to není 🙂
Morska fotohadanka
Včera byla večeře z darů moře. Kdo uhodne všech šest mořských potvor, osobně mu je všechny udělám :-).
Nápověda na jednu z nich: je tam ryba, která má jedinou kost.
Půl dne na pláži :)
Nechci moc prudit, protože se mi doneslo, že v ČR už sněží, ale … zaprudím si. 🙂
Počasí luxusní, voda parádní, vlny obrovský, pláž máme sami pro sebe – tak by se to dalo popsat ve zkratce. 🙂
„Naše“ pláž je písčitá, takže moc příjemná a běhají po ní tisíce malých krabů, kteří se před náma schovávají do dírek na pláži. Jsou strašně rychlí, ale po půl hodině pronásledování jednoho prďoly, jsem pořídila fotku.
A na závěr fotka mého dnešního výhledu. 🙂
Ano mami, natírám se v pravidelných intervalech a jak vidíš, válím se pod slunečníkem. :*
Troubení v dopravě očima Jirky
Nejdůležitější částí auta je tady bezesporu klakson. Za normálního provozu se čas, kdy nikdo netroubí, dá počítat na sekundy. Troubí úplně všichni – bez výjimky. Nikdo nikam nespěchá (také bez výjimky). Čili troubí paradoxně všichni ti nespěchající a troubí pořád 🙂
Nehodovost tu není vůbec malá (od malých nehod po smrtelné). Podle místních se ovšem „vybouráte, když nebudete troubit“. Oni to troubení nevnímají zle. Dávají si tak najevo, že o sobě vědí. Na zrcátka, jízdní pruhy a blinkry se tu nehraje.
- Srovnání smrtelných nehod na obyvatele/počet vozů (první dva sloupce, Wikipedia)
Troubení se tu prostě předpokládá. Kdo nezažije, asi úplně nepochopí. Všechny větší auta (dodávky a větší) mají na zadku nápis „HORN PLEASE“ (TRUBTE PROSÍM).
Poznámka: všimněte si, v jakém stavu má tenhle auťák zadní SPZtku (nikoli tu boční)…
Specifika místního provozu očima Jirky
Auta tu jezdí tak natěsno, že valná většina (!!) z nich má uražené zrcátko u spolujezdce. Často je mají uražená obě – včetně motorek. A pokud je mají, není výjimkou, že je mají sklopená (minimálně u spolujezdce). Odklopí je, až když vezou VIP zákazníky – např. nás.
Tříkolky známé pod názvem Rikša nemají dveře a chovají se asi jako červené krvinky v žilách. Jezdí tak těsně, že v podstatě vyplňují sebemenší prostor mezi ostatními „účastníky“ (auta, motory a lidi). Člověk sedící uvnitř brzy stahuje nohy, aby mu nečouhaly kolena ven. Zrcátka většinou mají (obě), ale neuvěřitelně malá a často zastrčená napůl uvnitř vozidla.
Na tříproudové silnici jezdí auta standardně na jedné z čar (prostředkem vozu). Takže je úplně běžné, že se vedle sebe sejdou v klidu čtyři plus samozřejmě výplň (rikša, motorka, člověk).
Vozový park očima Jirky
Proudy omlácených malých aut a tříkolových „rikš“ (místní taxi na způsob našeho Velorexu) jako hejno rybiček brázdí v jakési harmonii skrze tu špínu tady.
Rikši nemají ani dveře a mají jen jedno světlo – hlavně klakson funguje všem! S nimi se proplétají hejna mopedů a malých (často přeplněných) motorek. Helmy mají tak z poloviny – spolujezdci snad nikdy.
Mezi tímto „plevelem“ (z rybářské hantýrky) pluje sem tam štika – BMW/Audi/Škoda/Meďák. Všecko nablýskané nové modely. Mají tady velký respekt a odstup. Mimochodem Oktávka se tu jmenuje nevím proč Laura 🙂 Značku Škoda tady znají – ale bez návaznosti na ČR. Platí tu za dobré auto (Fábka/Oktávka a hlavně Superb).
Přestože se snaží a „pytlíkují“, co můžou (podhlavníčky, sluneční clony, mnohdy i celé sedačky), auta dostávají strašně zabrat. Zkrátka vozový park vypadá hodně staře. Dvouletá auta tu vypadají na 10, 10tiletá na 20 a tak dál. Další, co mi připomíná přelom 80. a 90. let u nás.