Mezi ranním a odpoledním rybařením v resortu Bird Paradise jsme si s Danou a Honzou chtěli odfrknout po městě, sehnat nějakou rybářskou výbavu a podívat se na místní zpracování kávy.
Prohlídku továrny nám bohužel Indové nedomluvili. Blíží se prý svátek a výroba je zastavená, protože se stroje čistí. Pak někoho z nás napadlo (myslím, že jsem to byl já), že by mohlo být zajímavé i to čištění a cokoli kolem, a tak jsme si něco vyjednali.
Zážitek z malé místní továrny byl parádní. Dvě ženy tam ručně třídily kávová zrna asi jako Popelka hrách a broky. Pak se objevil samotný majitel továrny, a tak nám všechno o továrně s úsměvem vylíčil. Za odměnu se s námi chtěl vyfotit – se svým synem. K tomu nám domluvil návštěvu další (spřátelené) továrny.
Druhá továrna na kávu už byla jiný kafe. Cestou tam jsme minuli několik ohromných areálů. Do jednoho jsme zajeli. Usadili nás ve vile, která byla zjevně manažerská. Před vilou zahrádka jak z pohádky.
Čekali jsme, kdy přijde nějaký průvodce. Ale místo toho nám po chvíli ukázali dveře. … Dveře vedly do kanceláře samotného pana ředitele. Pan ředitel nám nabídl kávu a přes půl hodiny jsme si povídali – především o managementu.
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. Ředitel ovládá zhruba 10 % indické produkce kávy, z toho jde menší polovina na vývoz – včetně Evropy, kde si kávu praží a prodávají spotřebitelům. Povídal, jak zaměstnává lidi, co je a není problém, jak mu do toho žvaní vláda a tak dál…