Jirkovo rybaření v resortu 1/2

Cestou z Manipalu do Misuru (Mysore) jsme přespávali v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery. Stavovali jsme se na slonech a na druhý den jsem si (místo druhých slonů) domluvil ranní rybaření s domorodci. Byl to pro mě vážně epický zážitek!

Shrnuto a podtrženo Indové jsou především vstřícní a obětaví. Jsou také úslužní a snaží se pomoci za každou cenu – a to bohužel bez ohledu na to, zda odpověď znají (např. cestu). Podobně to dopadlo s rybařením. Můj prožitek z toho byl však mnohem (!!) intenzivnější než na jeden odstavec.

Sraz s místním rybářem byl manažerem resortu stanoven na půl sedmou před naší chýší. V půl sedmé nikdo nikde, tak jsme s Tomášem čekali… Ve tři čtvrtě už jsme šli obejít resort. Pořád … nikdo nikde.

V sedm jsme vzbudili Anushu (nevěstu), zda by zavolala manažerovi resortu. Že prý žádný problém – že rybář dorazí za pět minut. Asi za čtvrt hodiny šel kolem pán se psy. Prošel bez povšimnutí. Čekáme trpělivě dál.

Kolem půl osmé se zpovzdálí začali přibližovat dva mladíci kolem 20ti let. V jedné ruce motyku, jinak nic. Napohled spíše místní zahradníci než rybáři. Pozdravili a ukazovali, ať se k nim přidáme. Tak jsme šli. Třeba mají prut u vody.

Došli jsme k boudičce na hranici resortu. Kousek za boudičkou se objevila nádherná klidná řeka. Na první pohled rybářův sen. Jeden z chlapců začal hrabat v boudičce a druhý se opřel o motyku a hleděl si svého „ničeho“.

Po chvíli ten první vylezl a něco žvanil. Koukal všude kolem, a pak odešel se vztyčeným ukazovákem se slovy „Wait, sir“ (počkejte, pane). Čekali jsme a pozorovali druhého, jak v pohodě čeká. S čekáním tu evidentně nemají problém.

Když se kluk vrátil, začal prohledávat okolí boudičky a plotu. Našel akorát kus bambusu, ale jen ho znechuceně odkopl, že to není ono. Hledal dál. Pak začal telefonovat. Šli jsme napřed k vodě, kde ten druhý začal kopat motykou do svahu.

Zanedlouho se dorazil ten první. V ruce držel ten prve odkopnutý kus bambusu se slovy „Found, sir“ (něco jako – tak to je on přátelé). Klacek měl zhruba metr a na konci místo vlasce zrezivělý drát nápadně připomínající tamní plot. Byl třikrát nastavovaný o celkové délce zhruba 2 metry. Na konci byl ještě nastavený kousek téhož drátu – ve tvaru háčku. Cože!?!?

Na ten kus drátu na konci kluk navlékl žížalu – asi jako ponožku na nohu. Pak vlezl po kotníky do vody a „nahodil“ (vzhledem k vlastnostem popsaného nástroje sotva půl metr od nohou).  Neměl jsem slov, takže jsem ani nekomentoval, že mu při nahazování upadl ten háček se žížalou a ležel vedle něho na kameni.

Upadlého háčku si všiml až druhý kluk, když přinesl další žížalu, na což rybařícího kolegu upozornil. Ten obratem háček „nasadil“ a zatvářil se asi jako Smoljak ve filmu Kulový blesk, když zjistil, že fotil s nasazenou krytkou… Načež pokračoval v činnosti.

My do té doby čuměli jak zařezaní. Nezmohli jsme se na slovo. Pánové totiž paradoxně vypadali, že „to“ nedělají poprvé. Bravurně např. našli žížaly, bravurně žížalu „navlékli“ na drát … a ten klacek vypadal celkem osahaně. Tomáš raději odešel pro Aushu, aby nám to pomohla objasnit.

Zůstal jsem tam sám a tím zřejmě ten nerybařící kluk získal odvahu a začal konverzovat. Odkud jsme a tak, sir (pane). Odpověděl jsem a zeptal jsem se ho (velmi opatrně), zda to s tímhle rybařením myslí vážně, a zda už takhle něco chytili. Jeho pozitivní odpovědi dosud nemohu uvěřit – Yes, sir. Many times, sir. (Ano, pane. Mnohokrát, pane.)

Celkově jsme popsaným způsobem „rybařili“ necelou hodinu. Přál jsem si – zejména kvůli nim – aby něco chytli, ale zdravý rozum mi to těžce vyvracel. Pak jsme poděkovali s tím, že nemůžeme uvěřit svým očím. Oni poděkovali zpět slovy Thank you, sir. (Děkuji, pane) a pokorně se s námi rozloučili – „Goodbye, sir“ (Na shledanou, pane).

Celou cestu domů jsme s Tomem kroutili hlavama jak Mach a Šebestová. Doteď tomu nerozumíme. Spolu s Anushou jsme došli k závěru, že se nám jen chtěli za každou cenu zavděčit. Varianta „pr*el“ prý nepřichází do úvahy.

Rybaření však mělo odpolední pokračování…