Málem nám uletělo první letadlo. Nakupovalo se stříbro a bylo to o megafous delší než jsme mysleli. Nakonec ale vše dobře dopadlo a stihli jsme po cestě i pustit vlak.
Teď máme čtyři hodiny na přestup, takže sedíme v kavárně (evropského typu) a užíváme si chladného večera (jen 23° !!!).
Srí lanko, teš se! 🙂
Dédéčka ani Ememka nemusí panikařit. Tihle kamarádi totiž odmítli stěhování do (kapánek) studenějších krajů, takže to byl jen intenzivní půlden. 🙂
Po dopoledním rybaření v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery jela část naší výpravy na slony (znovu a pořádně) a nás pár ostatních, že si trochu odfrkneme po okolí. Mně se podařilo sehnat rybářskou výbavu (vlasec a háčky), a tak jsem se po návštěvě továren na kávu vydal podruhé k řece.
V kostce to byl krásný zážitek, ačkoli jsme rybu neviděli. Kluci se ale přiučili, jak se dělá improvizovaná rybařina… A mně ukázali, jak se loví velcí krabi … a v řeči došlo i na krokodýli.
Světla v noci přebírají funkci dříve zmíněného troubení. Jezdí tu prakticky pořád na „dálkový“ a mnohdy na ně dokonce i „stojí v zácpě“ 🙂 Když má někdo náhodou „potkávačky“, při míjení protijedoucího vozidla je nezapomene přepnout „zpět“ na dálkový (!?!?).
Ptali jsme se místního kluka (úspěšného místního podnikatele), proč jede neustále na dálkový. Odpověděl, že by jinak nic neviděl proti ostatním s dálkovýma. Následně světla ztlumil … ale dlouho mu to nevydrželo 🙂
Paní domácí (maminka nevěsty) mi včera na tutéž otázku odpověděla, že na silnici je mnoho děr (ano, to jsem ještě nezmiňoval – díry v silnicích máme v ČR – tady silnice často připomínají oranici). Že prý na dálková světla prostě ty díry vidí dříve. Na to, že tady auta jezdí maximálně 60-70 km/h je to odvážné tvrzení 🙂
Praktickým důsledkem fenoménu dálkových světel je (z mého pohledu) donucení obou míjejících se vozidel zabrzdit na minimální rychlost. Tím se mohou (teoreticky) bezpečněji vyhnout. Řidiči mají navíc v kabinách speciální světýlko, jehož rozsvícením si aspoň trochu šetří oči.
Noční doprava má ještě jedno specifikum. Většina aut má (u nás nelegální) úpravy světel. Zejména náklaďáky a autobusy mají zepředu i zezadu nespočet blikajících žárovek. Přední blikají většinou pořád, zadní se často zmnohonásobí při sešlápnutí brzdy. Připomíná to čínské vánoční stromečky.
Blbě se to fotí. Přes den to vidět není, v noci zase není na fotce nic jiného. Takže snad jen rychlá ilustrace jedné z velmi častých výzdob místních náklaďáků – logo Windows 3.11, 95, 98 a snad i ještě starší…
Barevnost upravených osvětlení tu nikdo neřeší. Není výjimkou červená zepředu nebo naopak žlutá či bílá zezadu. Ani modré blinkry tu nejsou výjimkou – stejně jako duhové (každé bliknutí jinou barvou). Tutéž komedii mívají v parkovačkách. Parkovačky prostě mění barvy – a velmi často svítí jenom jedna 🙂
Cestou z Manipalu do Misuru (Mysore) jsme přespávali v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery. Stavovali jsme se na slonech a na druhý den jsem si (místo druhých slonů) domluvil ranní rybaření s domorodci. Byl to pro mě vážně epický zážitek!
Shrnuto a podtrženo Indové jsou především vstřícní a obětaví. Jsou také úslužní a snaží se pomoci za každou cenu – a to bohužel bez ohledu na to, zda odpověď znají (např. cestu). Podobně to dopadlo s rybařením. Můj prožitek z toho byl však mnohem (!!) intenzivnější než na jeden odstavec.