Den: 15. 10. 2015

Nejdůležitější částí auta je tady bezesporu klakson. Za normálního provozu se čas, kdy nikdo netroubí, dá počítat na sekundy. Troubí úplně všichni – bez výjimky. Nikdo nikam nespěchá (také bez výjimky). Čili troubí paradoxně všichni ti nespěchající a troubí pořád 🙂

Nehodovost tu není vůbec malá (od malých nehod po smrtelné). Podle místních se ovšem „vybouráte, když nebudete troubit“. Oni to troubení nevnímají zle. Dávají si tak najevo, že o sobě vědí. Na zrcátka, jízdní pruhy a blinkry se tu nehraje.

• Srovnání smrtelných nehod na obyvatele/počet vozů (první dva sloupce, Wikipedia)

Troubení se tu prostě předpokládá. Kdo nezažije, asi úplně nepochopí. Všechny větší auta (dodávky a větší) mají na zadku nápis „HORN PLEASE“ (TRUBTE PROSÍM).

Poznámka: všimněte si, v jakém stavu má tenhle auťák zadní SPZtku (nikoli tu boční)…

Auta tu jezdí tak natěsno, že valná většina (!!) z nich má uražené zrcátko u spolujezdce. Často je mají uražená obě – včetně motorek. A pokud je mají, není výjimkou, že je mají sklopená (minimálně u spolujezdce). Odklopí je, až když vezou VIP zákazníky – např. nás.

Tříkolky známé pod názvem Rikša nemají dveře a chovají se asi jako červené krvinky v žilách. Jezdí tak těsně, že v podstatě vyplňují sebemenší prostor mezi ostatními „účastníky“ (auta, motory a lidi). Člověk sedící uvnitř brzy stahuje nohy, aby mu nečouhaly kolena ven. Zrcátka většinou mají (obě), ale neuvěřitelně malá a často zastrčená napůl uvnitř vozidla.

Na tříproudové silnici jezdí auta standardně na jedné z čar (prostředkem vozu). Takže je úplně běžné, že se vedle sebe sejdou v klidu čtyři plus samozřejmě výplň (rikša, motorka, člověk).

Proudy omlácených malých aut a tříkolových „rikš“ (místní taxi na způsob našeho Velorexu) jako hejno rybiček brázdí v jakési harmonii skrze tu špínu tady.

Rikši nemají ani dveře a mají jen jedno světlo – hlavně klakson funguje všem! S nimi se proplétají hejna mopedů a malých (často přeplněných) motorek. Helmy mají tak z poloviny – spolujezdci snad nikdy.

Mezi tímto „plevelem“ (z rybářské hantýrky) pluje sem tam štika – BMW/Audi/Škoda/Meďák. Všecko nablýskané nové modely. Mají tady velký respekt a odstup. Mimochodem Oktávka se tu jmenuje nevím proč Laura 🙂 Značku Škoda tady znají – ale bez návaznosti na ČR. Platí tu za dobré auto (Fábka/Oktávka a hlavně Superb).

Přestože se snaží a „pytlíkují“, co můžou (podhlavníčky, sluneční clony, mnohdy i celé sedačky), auta dostávají strašně zabrat. Zkrátka vozový park vypadá hodně staře. Dvouletá auta tu vypadají na 10, 10tiletá na 20 a tak dál. Další, co mi připomíná přelom 80. a 90. let u nás.

Máme za sebou vnitrostátní přelet Mumbai -> Mangalore a poměrně dlouhou cestu minibusem do Manipalu.

Na letišti v Bombaji jsme se potkali s Tomášovou rodinou, takže už nás cestovalo 11, z toho deset nás svítilo. 🙂

Ubytovaní jsme na dvě části. Rodinní příslušníci bydlí v Mandavi paláce a zbytek (plebs) je ubytován ve dva roky staré budově, kterou stavěl Anushin tatínek.

Ubytování jsme v bytech po dvou. Nejluxusnější apartmánek (na fotkách) vyfásli Jirka s Liborem, takže jsme to ustanovili klubovnou, kde budou pártošky až do rána. 😉

Máme za sebou vnitrostátní přelet Mumbai -> Mangalore a poměrně dlouhou cestu minibusem do Manipalu.

Na letišti v Bombaji jsme se potkali s Tomášovou rodinou, takže už nás cestovalo 11, z toho deset nás svítilo. 🙂

Ubytovaní jsme na dvě části. Rodinní příslušníci bydlí v Mandavi paláce a zbytek (plebs) je ubytován ve dva roky staré budově, kterou stavěl Anushin tatínek.

Ubytování jsme v bytech po dvou. Nejluxusnější apartmánek (na fotkách) vyfásli Jirka s Liborem, takže jsme to ustanovili klubovnou, kde budou pártošky až do rána. 😉

Překvapilo nás, že jsou vlastně všechny baráčky zděné. A samozřejmě satelit na každé střeše 🙂

Všichni prošli přes checkin. Čekáme na letadlo.

Nudaaaa.

Jak tu netroubí každou vteřinu auto, není to Indie!