Po dopoledním rybaření v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery jela část naší výpravy na slony (znovu a pořádně) a nás pár ostatních, že si trochu odfrkneme po okolí. Mně se podařilo sehnat rybářskou výbavu (vlasec a háčky), a tak jsem se po návštěvě továren na kávu vydal podruhé k řece.
V kostce to byl krásný zážitek, ačkoli jsme rybu neviděli. Kluci se ale přiučili, jak se dělá improvizovaná rybařina… A mně ukázali, jak se loví velcí krabi … a v řeči došlo i na krokodýli.
Při návratu na resort se manažer hned vyptával, zda jsem sehnal vybavení. Byl to totiž podobný problém, jako sehnat u nás za komunistů banány. Jakékoli jiné rybářské potřeby než vlasec a háčky tu mimochodem neměli. Zato banánů tady mají asi 15 druhů (informace od nevěstiny maminky).
Manažer mi dal k ruce ty dva umělce z rána. Během minuty jsem měl připravené bambusové klacky na výběr. Jeden pevný krátký, druhý ohebnější delší. Vzal jsem oba a začal je osazovat.
Asistovali mi a koukali na mě všichni tři včetně manažera. Těch šest rukou navíc se nakonec hodilo – když se mi zamotal vlasec. Oni ho tu totiž neprodávají pěkně na špulce jako u nás, ale „naostro“ v pytlíku (originální balení).
Po osazení bambusových tyčí jsme se tedy v pořadí podruhé vydali k řece. Kluci se vrtali v hlíně a já spokojeně chytal na ty žížaly z rána. Během deseti minut … nepřišel úlovek … ale přišla Anusha, že za půl hodiny odjíždíme.
Těch pár desítek minut rybaření však za to úsilí stálo! Indové kolem mě lítali a neustále pozvolna přibývali na počtu. Nakonec jich tam bylo asi šest. V mezidobí ulovili říčního kraba a mně na háček skočila žába 🙂
Indové dřepěli všude kolem mě na svahu a hrozně si chtěli povídat. Jenže nevěděli o čem (asi jako Frištenský v Cimrmanově hře Dobytí severního pólu). Aby řeč nestála, zeptal jsme se, zda je tato řeka nebezpečná – když sedím nejblíž u vody. Yes sir. Is dangerous, sir. (Ano, pane. Je nebezpečná, pane.)
Chvíli jsem čekal, jestli se začnou smát … Nic … Jak jako nebezpečná – čím? Zeptal jsem se a a úsměv mi začal opadat. Crocodilles, sir. (Krokodýli, pane.) Pak ukázal jeden na druhého a řekl: „He saved me once, sir.“ (On mě jednou zachránil, pane.)
Jelikož se stále nikdo nesmál, ustoupil jsem dál od vody a začal vzpomínat, kde mám pepřák, a přemýšlet, zda by na takového krokodýla zafungoval. Na dotaz, zda se mám bát odpověděli že ne. Že krokodýli jsou většinou spíše o kus dál proti vodě. Většinou … spíše …
Tak jsem byl docela rád, že mi tou dobou už docházel čas 🙂
Leave a comment