Ohňostroj sice nebyl, ale Martin nás krásně přivítal chlebem a solí.
Hotovo. Přežili jsme. Bylo to naprosto úžasné.
Začínáme se vracet do Evropy. Miruška už začala zkoumat, co to leží na zemi za barevné podivnosti. 🙂
Každopádně se sem během následujících dní pokusíme nahrát více zážitků trochu delšího charakteru, tak zůstaňte u přijímačů!
Před bránou C38 je právě česká cestovatelská smetánka. Nebo spíš česká cestovatelská nevyspánka.
Kdo se schovává pod dekou? Je to jistě tak jasné, že z toho ani neudělám fotohádanku.
PS: Už jsme jen pár hodin letu! Přípravy jistě vrcholí!
Toto není fotomontaz!
Toto není optická iluze!
Toto není suvenýr!
Toto je 2 kg potvora!
Toto je živá potvora!
Toto je krab!
Toto je Crabzilla!
PS: Fakt nekecam. Miruška držela živou crabzillu. Všimněte si, jak má svázána klepeta. Prý kdyby nebyly uvázaný, ucvakla by jí prstíky…
Je to tady. Jsme na letišti! Posledních pár hodin už jen pláčeme. A dalších pět ještě budeme plakat do odletu…
Všechny naše davy fanoušků nás můžou sledovat na radaru při letu do Dubaje pod číslem EK349. Následně z Dubaje do Prahy máme EK139. Šampaňské vychlaďte přesně na 12:35. Autogramiádu můžeme dát v 13:00 přímo na letišti v Praze.