Jirkova krabí a mušlí večeře

Poslední den v Indii (před odletem) patřil pro mě jednoznačně mezi ty nejzajímavější. Brzy ráno jsme se s otcem a strýcem nevěsty vypravili na lov říčních krabů!

IMG_0532.JPG

„Řeku“ tvořil komplex celkem špinavých úzkých kanálků s opravdu minimální hloubkou a minimálním proudem. Kanálky jsou znečištěné odpadem obyvatel okolních domů a chatrčí. Ekologii tady nikdo neřeší. Vyhodit igelitový pytlík kamkoli – na chodník  nebo přímo do kanálku – je tady absolutně běžné a normální

V kanálcích byli místy k vidění krabi a tu a tam se mihla nějaká rybka. Někteří z nás krabi hledali a jiní na ně líčili. Lovilo se „na čekanou“ za pomoci síťových nástrah (něco jako čeřen) s přivázanou návnadou nebo se návnada na vlasci aktivně házela zpozorovaným krabům přímo pod nos. Způsoby lovu se daly i kombinovat.

Na lovení krabů není potřeba háček. U obou způsobů se v podstatě čeká, až se krab zasekne klepety do návnady a začne se ládovat. V ten ráz se z vody svižně vytáhne. Když mu to dojde, tak se pustí. Tou dobou už musí být mimo kanálek někde na břehu, kde se dá dohonit 🙂

Lovení krabů dohromady vyžaduje nějakou šikovnost a zkušenost. Od zpozorování po jeho dohonění na souši. Chvilku nás tam s Tomem pozorovaly dvě místní ženy. Zřejmě se dobře bavily, takže nám na oplátku daly kbelík plný jejich čerstvých úlovků.

Před odjezdem jsme si ještě dali místní banán (mimochodem tady mají asi 15 druhů banánů)… A pak jsme si čerstvě opražili místní kešu – na ohni ve slupce. To jim (na rozdíl od industriálního pražení) prý přidává spoustu chutě. Výsledek byl absolutně famózní. Na uhel opálená slupka se rozlouskla (na zemi kamenem) a vyloupl se krásný bílý kešu oříšek 🙂

Od kanálků jsme se odpoledne vydali k moři. Jakmile jsme si užili pár vln, začali jsme na pobřeží sbírat živé mušle. Bylo poměrně zajímavé, jak takovou živou mušli identifikovat mezi hromadami prázdných „skořápek“ a jiného mořského odpadu. Živé mušle se totiž zavrtávají do mokrého písku a při odplavení vln v něm vytváří nenápadné nerovnosti.

Když jsme měli všeho dost, vypravili jsme se domů připravit úlovky k večeři. Paní domu mi dala zástěru a celým procesem přípravy mě provedla 🙂 Vypadala celkem radostně – že mě to zajímá. Že prý ani její dcera (novomanželka) kraby a mušle neumí uvařit. Nabídla mi dokonce, že si můžeme později zavolat, kdybych chtěl něco podobného připravit u nás doma (místo kraba např. krevety).

IMG_0554.JPG

Jirkova návštěva továren na kávu

Mezi ranním a odpoledním rybařením v resortu Bird Paradise jsme si s Danou a Honzou chtěli odfrknout po městě, sehnat nějakou rybářskou výbavu a podívat se na místní zpracování kávy.

Prohlídku továrny nám bohužel Indové nedomluvili. Blíží se prý svátek a výroba je zastavená, protože se stroje čistí. Pak někoho z nás napadlo (myslím, že jsem to byl já), že by mohlo být zajímavé i to čištění a cokoli kolem, a tak jsme si něco vyjednali.

IMG_0461.JPG

Zážitek z malé místní továrny byl parádní. Dvě ženy tam ručně třídily kávová zrna asi jako Popelka hrách a broky.  Pak se objevil samotný majitel továrny, a tak nám všechno o továrně s úsměvem vylíčil. Za odměnu se s námi chtěl vyfotit – se svým synem. K tomu nám domluvil návštěvu další (spřátelené) továrny.

Druhá továrna na kávu už byla jiný kafe. Cestou tam jsme minuli několik ohromných areálů. Do jednoho jsme zajeli. Usadili nás ve vile, která byla zjevně manažerská. Před vilou zahrádka jak z pohádky.

IMG_0463.JPG

Čekali jsme, kdy přijde nějaký průvodce. Ale místo toho nám po chvíli ukázali dveře. … Dveře vedly do kanceláře samotného pana ředitele. Pan ředitel nám nabídl kávu a přes půl hodiny jsme si povídali – především o managementu.

Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. Ředitel ovládá zhruba 10 % indické produkce kávy, z toho jde menší polovina na vývoz – včetně Evropy, kde si kávu praží a prodávají spotřebitelům. Povídal, jak zaměstnává lidi, co je a není problém, jak mu do toho žvaní vláda a tak dál…

IMG_0466.JPG

Jirkovo rybaření v resortu 2/2

Po dopoledním rybaření v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery jela část naší výpravy na slony (znovu a pořádně) a nás pár ostatních, že si trochu odfrkneme po okolí. Mně se podařilo sehnat rybářskou výbavu (vlasec a háčky), a tak jsem se po návštěvě továren na kávu vydal podruhé k řece.

IMG_0468-0.jpg

V kostce to byl krásný zážitek, ačkoli jsme rybu neviděli. Kluci se ale přiučili, jak se dělá improvizovaná rybařina… A mně ukázali, jak se loví velcí krabi … a v řeči došlo i na krokodýli.

Read more Jirkovo rybaření v resortu 2/2

Svícení v noční dopravě očima Jirky

Světla v noci přebírají funkci dříve zmíněného troubení. Jezdí tu prakticky pořád na „dálkový“ a mnohdy na ně dokonce i „stojí v zácpě“ 🙂 Když má někdo náhodou „potkávačky“, při míjení protijedoucího vozidla je nezapomene přepnout „zpět“ na dálkový (!?!?).

Ptali jsme se místního kluka (úspěšného místního podnikatele), proč jede neustále na dálkový. Odpověděl, že by jinak nic neviděl proti ostatním s dálkovýma. Následně světla ztlumil … ale dlouho mu to nevydrželo 🙂

Paní domácí (maminka nevěsty) mi včera na tutéž otázku odpověděla, že na silnici je mnoho děr (ano, to jsem ještě nezmiňoval – díry v silnicích máme v ČR – tady silnice často připomínají oranici). Že prý na dálková světla prostě ty díry vidí dříve. Na to, že tady auta jezdí maximálně 60-70 km/h je to odvážné tvrzení 🙂

Praktickým důsledkem fenoménu dálkových světel je (z mého pohledu) donucení obou míjejících se vozidel zabrzdit na minimální rychlost. Tím se mohou (teoreticky) bezpečněji vyhnout. Řidiči mají navíc v kabinách speciální světýlko, jehož rozsvícením si aspoň trochu šetří oči.

Noční doprava má ještě jedno specifikum. Většina aut má (u nás nelegální) úpravy světel. Zejména náklaďáky a autobusy mají zepředu i zezadu nespočet blikajících žárovek. Přední blikají většinou pořád, zadní se často zmnohonásobí při sešlápnutí brzdy. Připomíná to čínské vánoční stromečky.

Blbě se to fotí. Přes den to vidět není, v noci zase není na fotce nic jiného. Takže snad jen rychlá ilustrace jedné z velmi častých výzdob místních náklaďáků – logo Windows 3.11, 95, 98 a snad i ještě starší…

IMG_0508.JPG

Barevnost upravených osvětlení tu nikdo neřeší. Není výjimkou červená zepředu nebo naopak žlutá či bílá zezadu. Ani modré blinkry tu nejsou výjimkou – stejně jako duhové (každé bliknutí jinou barvou). Tutéž komedii mívají v parkovačkách. Parkovačky prostě mění barvy – a velmi často svítí jenom jedna 🙂

Jirkovo rybaření v resortu 1/2

Cestou z Manipalu do Misuru (Mysore) jsme přespávali v resortu Bird of Paradise u řeky Kavery. Stavovali jsme se na slonech a na druhý den jsem si (místo druhých slonů) domluvil ranní rybaření s domorodci. Byl to pro mě vážně epický zážitek!

IMG_0459.JPG

Shrnuto a podtrženo Indové jsou především vstřícní a obětaví. Jsou také úslužní a snaží se pomoci za každou cenu – a to bohužel bez ohledu na to, zda odpověď znají (např. cestu). Podobně to dopadlo s rybařením. Můj prožitek z toho byl však mnohem (!!) intenzivnější než na jeden odstavec.

Read more Jirkovo rybaření v resortu 1/2

Dopravní pravidla a policie očima Jirky

Před policajty se tu řidiči dočasně poutají asi jako u nás v devadesátých letech. Jiný (další) morální vliv na dopravu policajti nemají, ačkoli vehementně pískají na píšťalku 🙂 Většinou tím však chtějí docílit „jen“ urychlení pohybu jako prevenci zácpy. To se jim ovšem celkem daří – až na výjimky.

IMG_0451.JPG

Pokud se auta štosují na semaforu, jde o neskutečné vyplnění veškerého prostoru do extrému. Na 2-3 pruzích je mnohonásobně víc účastníků – jako třeba 10. Ale většinou se moc nehraje ani na semafory.  V Bombaji na nás (coby chodce) ukazoval policajt u přechodu, ať sakra jdeme, když nic nejede. Logické – jenom jsme měli červenou.

Když ale během přecházení silnice – byť třeba po přechodu a na zelenou – projíždí tímtéž místem auto, tak nezastavuje – a troubí. Nebere se to tu zle. To auto je větší, no tak se mu uhne – asi jako namakanému svalovci na Václaváku. On kdyby totiž zastavil, vrazí do něj zezadu deset dalších.

Samotné přecházení silnice (bez ohledu na přechod) tu připomíná žabičku skákající mezi auty z počítačové hry (kdo zná Frogger). Řidiči se tu chovají asi jako tramvajáci u nás. Místo brzdění prostě troubí.

Principy v dopravě očima Jirky

Provoz je tu na první pohled chaotický, ale svým způsobem nakonec docela funguje. Evropan by tady však „z oleje“ řídit zcela jistě nemohl. Snažím se neustále vysledovat principy, na kterých zdejší doprava stojí.

Za nejvýstižnější přirovnání tu považujeme „řídit, jako se chodí„. Auta se pohybují jako lidé – jenom jsou větší/těžší/nebezpečnější – nic víc. Lidé se autům vyhýbají asi jako malí kluci vykročeným dospělákům. Dobrovolně jim auta přednost v podstatě nedají (ani na přechodu – ty jsou tady takřka zbytečné a ani jich tu moc není).

Další princip tohoto dopravního modelu by mohl spočívat v tom, že veškeré změny jízdy tu probíhají neskutečně plynule (najíždění, parkování, odbočování, rozjezd, zastavování). Takže má každý dost času se přizpůsobit. Kolikrát jsou na korbě otevřené dodávky pytle a na nich volně spící lidé…

Na blinkry se tu taky nehraje. Auta blinkry (na rozdíl od zrcátek) sice mají – ale moc je nepoužívají. Řidiči velmi často dokonce blikají, aniž by chtěli odbočovat. Nikdo to ale neřeší. Blinkry se prostě nepředpokládají podobně jako zrcátka.

Na zásadní změny směru jízdy upozorňují Indové rukou z auta. Na stranu řidiče ukazuje řidič a na druhou stranu pověřená osoba. Případně také řidič, ale výrazně s ní kroutí 🙂

Pokud vozidlo ukazování neholduje, pak to raději uvádí na své zádi (podobně jako požadavek na troubení). Viz např. náš minibus: „AC CAB, NO HAND SIGNAL“ (KLIMATIZOVANÝ VŮZ, BEZ SIGNALIZACE RUKOU“.

IMG_0530.JPG

Poznámka: Ptali jsme se našeho bombajského pana řidiče, jak tady vnímají ženy jako řidičky. Řekl, že „řídí chaoticky a nepřirozeně“. To vypovídá mimo jiné o tom, že řídit se tu prostě musí předvídatelně a harmonicky.

Troubení v dopravě očima Jirky

Nejdůležitější částí auta je tady bezesporu klakson. Za normálního provozu se čas, kdy nikdo netroubí, dá počítat na sekundy. Troubí úplně všichni – bez výjimky. Nikdo nikam nespěchá (také bez výjimky). Čili troubí paradoxně všichni ti nespěchající a troubí pořád 🙂

Nehodovost tu není vůbec malá (od malých nehod po smrtelné). Podle místních se ovšem „vybouráte, když nebudete troubit“. Oni to troubení nevnímají zle. Dávají si tak najevo, že o sobě vědí. Na zrcátka, jízdní pruhy a blinkry se tu nehraje.

Troubení se tu prostě předpokládá. Kdo nezažije, asi úplně nepochopí. Všechny větší auta (dodávky a větší) mají na zadku nápis „HORN PLEASE“ (TRUBTE PROSÍM).

IMG_0349.JPG

Poznámka: všimněte si, v jakém stavu má tenhle auťák zadní SPZtku (nikoli tu boční)…

Specifika místního provozu očima Jirky

Auta tu jezdí tak natěsno, že valná většina (!!) z nich má uražené zrcátko u spolujezdce. Často je mají uražená obě – včetně motorek. A pokud je mají, není výjimkou, že je mají sklopená (minimálně u spolujezdce). Odklopí je, až když vezou VIP zákazníky – např. nás.

Tříkolky známé pod názvem Rikša nemají dveře a chovají se asi jako červené krvinky v žilách. Jezdí tak těsně, že v podstatě vyplňují sebemenší prostor mezi ostatními „účastníky“ (auta, motory a lidi). Člověk sedící uvnitř brzy stahuje nohy, aby mu nečouhaly kolena ven. Zrcátka většinou mají (obě), ale neuvěřitelně malá a často zastrčená napůl uvnitř vozidla.

Na tříproudové silnici jezdí auta standardně na jedné z čar (prostředkem vozu). Takže je úplně běžné, že se vedle sebe sejdou v klidu čtyři plus samozřejmě výplň (rikša, motorka, člověk).

IMG_0324.JPG

Vozový park očima Jirky

Proudy omlácených malých aut a tříkolových „rikš“ (místní taxi na způsob našeho Velorexu) jako hejno rybiček brázdí v jakési harmonii skrze tu špínu tady.

Rikši nemají ani dveře a mají jen jedno světlo – hlavně klakson funguje všem! S nimi se proplétají hejna mopedů a malých (často přeplněných) motorek. Helmy mají tak z poloviny – spolujezdci snad nikdy.

IMG_0345.JPG
Mezi tímto „plevelem“ (z rybářské hantýrky) pluje sem tam štika – BMW/Audi/Škoda/Meďák. Všecko nablýskané nové modely. Mají tady velký respekt a odstup. Mimochodem Oktávka se tu jmenuje nevím proč Laura 🙂 Značku Škoda tady znají – ale bez návaznosti na ČR. Platí tu za dobré auto (Fábka/Oktávka a hlavně Superb).

IMG_0347.JPG

Přestože se snaží a „pytlíkují“, co můžou (podhlavníčky, sluneční clony, mnohdy i celé sedačky), auta dostávají strašně zabrat. Zkrátka vozový park vypadá hodně staře. Dvouletá auta tu vypadají na 10, 10tiletá na 20 a tak dál. Další, co mi připomíná přelom 80. a 90. let u nás.