Autor: endrju

Dnes nám tu celé dopoledne prší. Ale jsme všichni na stejné vlne, tak si povídáme a nikdo si tu nechce nijak ublížit.

Z extrému do extrému. Včera román, dneska fotoalbum:

Nemůžu to uvést jinak než Eliščiným ranním zprávodajstvím na Messengeru.

• První zpráva: Odlet ma zpozdeni … poletime v 8:20
• Druhá, hned následující zpráva: Uz to zacina a uz je to na hovno!

Víte Eliška je velká fanynka motorek, zvlášť když na nich musí jezdit. Při naší minulé moto dovolené, hned jak nasedla po přístání v Milánu na motorku, zpívala do interkomu krásnou písničku: Na hovno, na hovno, všechno je na hovno. 🙂

Vstávání holek ve 4 tedy bylo zbytečné, mohly o minimálně hodinu déle spát. Pak taky vykládaly o profi Uber řidiči, kterému tipovaly mezi 15 a 18 max. Česky moc neuměl a cestu na letiště taky hledal obtížně. Ale to se mu vyčítat nedá. Na takové letiště skoro nikdo nejezdí, takže je jasné, že tam nebude znát cestu.

Vše dobře dopadlo a přiletěly. Vymysleli jsme jim skvělou ceduli s nápisem: MOTORBIKE ENTHUSIAST, což v překladu znamená něco jako „nadšenec do motorek“. U holek se to setkalo s krásným úsměvem. Nebo se jen šklebily? Nemůžu si pamatovat všechno!

Původní plán byl dojet na ubytování, sbalit věci a valit zpátky někam do města na koupání a kochání a koketování a tak. Nějak nás ale napadlo, že je vlastně zbytečné vozit holky městem, že jim to můžeme přivést. Dostali jsme tedy seznam a jeli na otočku pro věci. Holky zatím zkoumaly krásy města.

Když jsme se vrátili a již podruhé ten den šťastně shledali, byl skoro čas oběda. I začali jsme se poohlížet po restauraci. Ostatně jsme schválně byli ve „street food“ části, takže samé pochoutky byly na každém rohu.

Až nám z toho oči přecházely. Sliny se sbíhaly. Chutě vibrovaly.

Super bylo, že ceny za jídlo jsou v Dánsku stejné jako u nás. Mají tu i koruny jako u nás. Byli jsme nadšení.

Asi tak 5 vteřin.

Pak jsme si našli přepočet dánských korun na české koruny.

Sliny vyschly. Chutě dovibrovaly. Kreditky jásaly radostí.

Totiž ceny jsou jako u nás třeba 150 dánských korun za jídlo, takže to vypadá na jídeláku v pohodě, ale přepočet je 1 DK = 3,4 Kč, takže takový ušmudlaný kuře stojí pětikilčo. Nebo je libo drink? Cena 100 jako u nás. Jo a ještě teda krát 3,4. 😀

Bylo to zoufalé. Miruška tlačila sušenky z domova. Eliška se Zbyňkem zkusili Tesco, ale také ceny nelidové.

Dobré na tom bylo, že už jsme neměli hlad. Prostě byl pryč. Jak se tak loudavě hlásil o slovo. Vystrkoval růžky. Najednou zmizel.

Díky ušetřenému času na oběd jsme se aspoň mohli věnovat poznávání Kodaně. A taková Kodaň se fakt pěkně poznává z loděk. Půjčoven je tam hodně. Jezdí na elektřinu, může si je půjčit každý. Ideální situace. Zjištěná cena na hodinu 450 DK už tak moc ideální nebyla.

Leč všichni jsme se na to těšili, nebylo cesty zpět. Vyrazili jsme do nejbližší půjčovny. Přicházíme, loděk tam mají plno. Za chvilku určitě brázdíme Kodaní. Hned na molu se nás ujímá milá paní s dotazem, zda máme rezervaci. Vzhledem k tomu, že jsme to vymysleli před 10 minutama, měli jsme leda prd.

Milá paní se usmála, řekla, že jsou totálně plní a jakože se zkusí podívat, zda náhodou mají něco volného. Bylo nějak po 12 a přišla se skvělou zprávou, už zítra od 9 ráno si můžeme loďku na ušmudlanou hodinu půjčit. Jinak nic.

Odcházíme a zkoušíme další půjčovny. Všechno zcela rozpůjčované. Stojí to jak cesta přes Atlantik a stejně není nic volné. Nebo jo, je možné něco půjčit třeba za dva dny v 8 večer. Skvělé, že? !

Zkoušíme poslední půjčovnu. Jakože fakt poslední v celé Kodani a nejspíš i Dánsku a širokém okolí. Zbyněk volá. Chvilka napětí. Mají loďku! Půjčují!

Ale nedělají rezervace! Kdo dřív přijde ten jede! Skáčeme na motorky a uháníme k půjčovně!

Našli jsme půjčovnu! Loďky se houpou u mola. To vyjde!

A vyšlo. Dal jsem jim svou občanku, paní za přepážkou nám během 10 sekund řekla všechny plavební cesty a označila na mapě každý zákeřný podvodní šutr. Pán na mole byl pomalejší. Přeci jen volant, neutrál, rychlost vpřed, rychlost vzad a sklápěcí střecha si žádá řádnou instruktáž. Už jsme se málem unudili, když těch někonečných 15 sekund konečně uběhlo.

Miruška se ujmula kormidla/volantu a už jsme frčeli. Vzápětí ji vystřídal Zbyněk, protože na přídi krásně svítilo a přece takový opalovací flek nemůže nechat ladem!

Bylo to skvělé! Moře, vlny, slunce, dvě kočky, dva frajeři. Skoro by se o tom dal napsat román!

(Jo, vím, že je to dneska dlouhé a bez fotek 😛 (No tak prostě nemám fotky! A prostě jsem se trochu rozepsal 😛 (Jednou jste se stali fanoušky blogísku a chcete hltat každý příspěvek, tak neremcat a číst!!!)))

Mám tu i pár fotek.:

Dvě hodiny jsme brázdili Kodaňské moře. I koupačku jsme dali. Pod mostem asi jen 5 cm nad lodí jsme podjeli. Naprali to lodí plnou parou čumákem přímo do mola (nebudu práskat, kdo to byl, že Miruško). Zbyňka skoro dekapitulovali (naštěstí je mrštnej a uhnul, takže ho padající střecha minula). No co, skládal jsem střechu na lodi poprvé! Nemůžu za to, že padá tak rychle!

Sice jen dvě hodinky, ale zážitků spousta. Těžko se loď vracela a ještě těžší bylo vyslechnout cenu 800 korun za půjčení. Krát 3,41 samozřejmě!

Karty nebrali, poslali nás do bankomatu v obchoďáku za rohem. A tam se na nás usmálo štěstí, objevili jsme fast food. Ano. Prasili jsme. 160 korun za jednoho to vyšlo a pití bylo neomezeně v ceně! Krát 1! Bylo to 160 českých korun. Tomu se nedalo odolat.

Jestli zpět do Čech přijedou čtyři koule, nebude to naše vina. Dánská koruna za to může!

Při jídle jsme zvažovali, jestli se nevyplatí nechat jim u lodí občanku, když si stejně chci vyřídit novou, ale vyměkli jsme a vše zaplatili. Zatím jsem tedy stále s občankou. Každopádně po příjezdu do Čech odmítám veškeré kontroly a že jdu v úřední den na úřad je náhoda!!!

Čekal nás poslední program – procházka po nábřeží. Nešlo totiž odolat a ty krásy, které na nás koukaly při loďkování, se musely zkontrolovat i pěšky.

Si to tak představte. Všude krásná architektura. Do moře skákající lidi na každém kroku. A i když jsou mola narvaná k prasknutí, všechno to do sebe zapadá a všechno to funguje. Jednoduché, čisté, prosté, funkční.

Našli jsme jedinou skvrnku. Totiž všichni ti lidi se tam baví, jí, pijí. Ale záchody nikde nejsou vidět. Jsou tedy dvě možnosti. Buď jsou tajně skryté, nebo těch skvrnek bude v moři víc.

Ale už dost povídání. Bude půlnoc. Píšu to skoro dvě hodiny, všichni spí, tak už jen v rychlosti.

Po příjezdu jsme holkám ukázali náš dům. Náš je doslova, protože majitelé jsou někde pryč. Pak proběhlo čůrání, sprchování, schovávání v houpací síti, skákání na trampolíně až do nebes a spaní ještě za světla.

A zítra to bude skvělé. Těšíme se.

Těšte se.

Po roční odmlce jsme zpět!

Tentokrát se znovu vydáme do objevování světa ze sedla krásné Honda VFR 1200 a Triumphu.

Cílem letos bude sever! Ano čtete správně, jedná se o historický první výlet nad naší malebnou kotlinu.

O zážitky jistě nebude nouze. Doporučujeme vzít si také dovolenou, abyste mohli být neustále u PC a četli příspěvky hned jak vyjdou!

Pro velký úspěch si zopakujeme se Zbyňkem cestu na motorce do prvního ubytování v Kodani. A 26. 7. pak vyzedneme vyzvedneme naše úžasné slečny na letišti (let OK504, odlet Praha 7:10, přílet Kodaň, Terminal 3, 08:30).

Hned v pátek se pustíme do víru Kodaně a spolu s celým Dánskem si ji budeme užívat až do pondělí 29.6. Pak bude dvoudenní přesun malebným Švédskem do Stockholm se spací mezizastávkou u jezera Vättern.

Ve Stockholmu to bude rychlovka, přespíme dvě noci a 1.8. v 18:00 vyplouváme trajektem Nova Star směrem do Gdaňsku v Polsku, kde budeme 2.8. v 12:00.

Přefrčíme do Varšavy a nemilosrdný konec dovolené je tu. 4.8. v 14:40 děvčata skáčou na letadlo (let OK783) a v 16:15 je všichni čekáte na letišti.

Mezitím já na krásné motorce a Zbyněk na Triumphu už od rána také frčíme k domovu.

Bude to paráda veliká!