Zážitky tentokrát opravdu byly. Ovšem z časové tísně je nestíháme nahrávat. Zde tedy jen mini ochutnávka našich modelek 🙂
Cesta do Varšavy
Byla skvělá, strhující, plná zážitků a teď už i krásných vzpomínek.
Z lodě nás pustili okolo dvanácté. Zamířili jsme hned na nejbližší pláž, ať si nás moře ještě užije. My jsme si ho totiž moc užít nemohli. Plaval tam nějaký černý bordel, který skvěle držel na těle. Aspoň kus vedle našeho plážového stanoviště to nebylo tak hrozné, tak jsme tam se Zbyňkem z povinnosti vlezli.
Půjčovali tam i vodní skůtry, ale cenu měli jako za půjčení jachty pro 200 lidí. Chtěli 960 Kč za 12 minut, což je cca 3x více než v Cannes, kde jsme si je půjčovali při poslední moto dovolené. Skůtrová tradice tedy nebyla založena.
Ale to nejzajímavější přišlo na samotné cestě. Jen si to představte. Měli jsme před sebou 350 km většinou po dálnici. To člověka vzruší, jen když si to takhle čte, že?
A bylo to fakt super! Nejlepší byl rozhodně zážitek, jak jsme šli na záchod a měli tam na dveřích tohle:
No není to dokonalé? Wieszak na kask! 😀
Při postoupení dále, měli tuto ikonku už jen pánové. Za to jsme samozřejmě strhli body, protože nepodporujeme genderově nevyvážené prostředí!
Pro zvědavce samozřejmě máme vyfocen i samotný wieszak:
Ještě teď jsem dojat, když si vzpomenu, že jsem si tam mohl pověsit helmu. Že se konečně svět mění v lepší motorkářské místo.
Tak taková vzrůša jsme měli skoro celou cestu. Tohle teda bylo top! A jediné.
Zajímavostí pak ještě byla poloha bohyně a obdivovatele při jednom odpočinku:
A to už je opravdu vše. Těšíme se na prozkoumávání Varšavy. Jestli bude jen z poloviny takhle zážitková, máme se na co těšit!
Velká loď, velké kajuty
Jakože nechápeme, proč je to kajuta jen pro 4! Minimálně další 4 by se sem na stojáka vešli!
Druhou, taky obrovskou, polovinu si můžete prohlédnout níže.
Zajímavostí je, že prostor je dělán na míru stříbrným Honda kufrům. Vešly se tam přesně na půl milimetru.
Menší zajížďka
Jestli se ptáte, proč jsme včera večer nic nenapsali, zde máte vysvětlení.
Trochu jsme se ztratili. U toho velkého stromu, jak tam byla ta dřevěná bouda a prebehl tam los, jsme měli jet vlevo a ne vpravo!
Už se ale stalo, tak máme aspoň další zemi do sbírky.
Jsou tu milí lidé. Jako v pravé Kanadě. Našli jsme opuštěné molo, kam se dalo zajet i s motorkami, tak jsme toho hned využili pro fotodokumentaci.
Jestli se vám to zdá focené v rychlosti, nepletete se.
Opuštěné molo nebylo úplně opuštěné. Přišel za námi pán a neměl úplně pochopení pro focení motorek na molu.
Když jsme mu řekli, že jsme z Czech republic, odpověděl sice „dobry den“, ale pak nám dal dvě minuty a okamžitě pryč.
Fotky jsme stihli, motorky nám do moře nespadly. Bereme to jako úspěšnou akci. 🙂